Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

V září tohoto roku jsem se potřetí v životě ocitl v Ambertu, městečku, v němž celý svůj život prožil spisovatel Henri Pourrat. Poprvé jsem tam byl v roce 2002 se slečnou Monikou, se stanem a s krosnou na zádech, mnohé etapy jsme procestovali stopem. Podruhé to bylo v roce 2011, kdy jsem si do Ambertu odskočil na víkend z lázeňského města Vichy, kde jsem absolvoval čtrnáctidenní stáž pro učitele francouzštiny.

„…a teď vylez na ten posed / a teď čekej laňku básně“ – můžeme číst na obálce páté básnické sbírky Martina Stöhra, nazvané prostě a jednoduše Užitá lyrika. „Básně jako lyrické nálezy, které se nenechaly odehnat.

Polský spisovatel a dramatik Sławomir Mrożek by se letos v červnu dožil devadesáti let. V Čechách je známý z řady knih povídek, do češtiny byly přeloženy téměř všechny jeho hry, které se hrály a hrají na řadě našich scén. Když Mrożek před sedmi lety 15. srpna 2013 zemřel, přinesly Kontexty obsáhlý nekrolog.

Významnou rakouskou básnířku a prozaičku s moravskými kořeny Ilse Tielschovou jsme již představili v jednom z minulých čísel Kontextů ukázkami z její básnické tvorby (1/2019). Je však více známá jako autorka románů a různých krátkých próz, které byly přeloženy do mnoha světových jazyků.

S polským překladatelem české literatury Andrzejem Babuchowským (1944) jsme se doposud osobně nesetkali, i když o sobě víme poměrně dlouho. Nejblíže jsme k tomu měli loni v listopadu při setkání polských a českých překladatelů v benediktinském klášteře Broumov, ale Andrzej na poslední chvíli onemocněl a nepřijel. A mé letošní plánované cestě za ním se nakonec postavila do cesty pandemie, takže jsme náš rozhovor nakonec uskutečnili dálkově a korespondenčně.

Před několika měsíci, 17. června 2020, zemřel v Praze Petr Král, básník, prozaik, kritik, esejista, překladatel, a také náš pravidelný přispěvatel.

Byl v učení u těžkých vah žánru, jakými byli Rilke nebo Valéry, přesto svou typicky precizní tvorbu nepateticky a důsledně nazýval básničkami. O osud poezie se nestrachoval. „Její existence je založena na naději. Kdybychom přidali ještě víru a lásku, zamává nám teologie; ta ovšem hraje vyšší ligu,“ řekl mi kdysi.

Josef František Maria Hoffmann se narodil před 150 lety, 15. prosince 1870, v Brtnici u Jihlavy. Vystudoval vídeňskou Akademii výtvarných umění, byl žákem i spolupracovníkem Otto Wagnera a dlouholetým profesorem Uměleckoprůmyslové školy ve Vídni. Společně s Gustavem Klimtem, Josephem Mariou Olbrichem, Kolomanem Moserem a dalšími stál u zrodu Sdružení výtvarných umělců Rakouska – Secese.

Fascinující osobnost Berty Zuckerkandlové (1864, Vídeň – 1945, Paříž) je dnes ve Francii, v zemi, kterou si sama zvolila, poněkud zapomenuta. Zakladatelka vlastního uměleckého salonu ve Vídni a propagátorka umělecké moderny bojovala za rakouskou identitu a prosazovala evropský projekt založený na kulturní výměně. Je proto načase vzdát jí čest a ocenit ji především jako ztělesnění evropského ideálu.