Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Stanislav Balík, politolog

Umberto Eco se coby Giambattista Bodoni v poněkud opomíjeném románu Tajemný plamen královny Loany částečně vrací do dětství prožitého za fašistického režimu a vyrovnává se s rozpory, které tato doba vnímavému dítěti na prahu puberty nutně přinášela.

Zapečeťování domů bylo zprvu považováno za způsob velice krutý a nekřesťanský a lidé takto uzavření trpce naříkali. Rovněž tak náš pan starosta dennodenně dostával stížnosti na bezdůvodné (a někdy i zlovolné) zapečeťování domů. Nevím, nemohu říci, ale podrobnějším pátráním se zjistilo, že tam, kde si takto nahlas stěžovali, byli v takovém stavu, že v uzavření museli setrvat.

Mnozí lidé znají jméno Daniel Defoe pouze v souvislosti s jiným jménem, totiž Robinsonem Crusoem, jedním z literárních hrdinů křesťanského Západu. Defoe ovšem není pouze autorem jednoho románu, byť velice slavného. Jeho život má řadu pozoruhodných rysů. Žil na přelomu 17.–18. století, pocházel z rodiny londýnského svíčkaře a řezníka. Chodil do presbyteriánské školy, jako kazatel se ale neuplatnil a dal přednost výnosnějšímu a dobrodružnějšímu povolání – podnikání. Obchodoval s vínem a tabákem a kapitál investoval do zámořských plaveb.

Rio Preisner, příležitostný básník (v americkém exilu v letech 1968–2007), byl adresátem listů, které mu posílal jeho celoživotní přítel Ivan Diviš, básník bytostný (v německém exilu v letech 1969–1997). Jejich vzájemná korespondence patří k nejpozoruhodnějším dochovaným svědectvím přátelství povahově velmi rozdílných osobností.

Inspirativní úvaha Františka Mikše nad van Uffelenovou knihou o architektonickém brutalismu v minulém čísle Kontextů (3/2020) přiléhavě vyjádřila mnohé naše pocity ze soudobé architektury i urbanismu. Rovněž Jan Michl ve své fundované studii „Co Bauhaus dal – a co vzal“ přinesl zajímavé postřehy do debaty o modernismu.

V této úvaze budeme mluvit o životním prostředí, které je naším pokojem, ulicí nebo krajinou. Architektura, jakožto uměle budované životní prostředí, je v přeneseném významu rovněž součástí výzvy o zachování života a jeho rozmanitosti.

V minulém čísle Kontextů připomnělo několik textů velký zájem anglického filozofa Rogera Scrutona o architekturu.

Petr Dvořák (1970) působí jako vedoucí vědecký pracovník na Filosofickém ústavu AV ČR, kde vede Oddělení pro studium antického a středověkého myšlení. Zároveň vy­učuje filosofii a logiku na Cyrilometodějské teologické fakultě UP v Olomouci.

Máme před sebou jednoduchou volbu: můžeme evropský Green Deal (Zelený úděl) šmahem odmítnout. Říct, že se celá Evropa zbláznila a žene se do hrobu. Možná někomu dá takový postoj na chvíli pocit zadostiučinění. Ale je to cesta do izolace a nedůležitosti.