Čechy, země literárních objevů

S polským překladatelem české literatury Andrzejem Babuchowským (1944) jsme se doposud osobně nesetkali, i když o sobě víme poměrně dlouho. Nejblíže jsme k tomu měli loni v listopadu při setkání polských a českých překladatelů v benediktinském klášteře Broumov, ale Andrzej na poslední chvíli onemocněl a nepřijel. A mé letošní plánované cestě za ním se nakonec postavila do cesty pandemie, takže jsme náš rozhovor nakonec uskutečnili dálkově a korespondenčně.
Vystudoval polskou filologii na Jagellonské univerzitě v Krakově, kromě překládání z češtiny se živil jako novinář a literární kritik. V letech 1967–1981 pracoval v katovickém studiu Polského rozhlasu, po vyhlášení výjimečného stavu byl propuštěn z práce. Poté byl zaměstnán v týdeníku Katolik a od roku 1988 do konce roku 2005 vedl kulturní rubriku v týdeníku Gość Niedzielny (Nedělní host). Žije se svou ženu Ewou v Katovicích, mají spolu dva dospělé syny.
Z češtiny přeložil více než čtyřicet knih, mezi nimi jediný polský výbor básní Jana Zahradníčka Śpiew niedokończony (Nedokončený zpěv, 1992) a obsáhlý výbor básní Bohuslava Reynka Odlot Jaskółek (Odlet vlaštovek, 2019). Je autorem antologie české metafyzické poezie dvacátého století Na ostří plamene (1998). Za popularizaci české kultury v Polsku získal v roce 2000 na Velehradě čestné uznání České biskupské konference, za překlady děl českého teologa Tomáše Halíka získal doma Cenu Fénixe (2008). V roce 2019 vyšel v Nakladatelství IPN jeho překlad knihy Miloše Doležala Jako bychom dnes zemřít měli věnované životu a mučednické smrti pátera Josefa Toufara.