Za Petrem Králem

Před několika měsíci, 17. června 2020, zemřel v Praze Petr Král, básník, prozaik, kritik, esejista, překladatel, a také náš pravidelný přispěvatel.

Petr Král (*1941) byl osobností mimořádného rozhledu, autorem, který své pojetí literatury, výtvarného umění a filmu (vystudoval FAMU a později získal na Sorbonně z filmových věd doktorát) dokázal formulovat česky i francouzsky. Poté, co v srpnu 1968 emigroval, stala se mu Francie osudem. V Paříži prožil polovinu života, téměř čtyřicet let; zde se jeho původně surrealisticko-levicový pohled na svět začal proměňovat směrem ke společensky kritickým, ale skeptickým, naprosto antiutopickým postojům. Jedinou vírou a skutečným domovem mu bylo a zůstalo umění. Královy výzkumy se ubíraly individuální cestou, k níž patřila každodenní mnohahodinová četba s tužkou v ruce (tedy myšlení skrze čtení) a každodenní mnohahodinová práce u psacího stolu (tedy myšlení skrze psaní).

Po návratu do Prahy byla Petru Královi udělena Státní cena za literaturu (2016), a ani Francie na něj nezapomněla, v roce 2019 se jako jediný Čech v historii stal laureátem Velké frankofonní ceny Francouzské akademie.

Přinášíme malý výbor z Královy exilové poezie, z období, kdy třeskutou surrealistickou obraznost vystřídala jemná, soustředěná básnická kresba.