Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Pád komunistického režimu v listopadu 1989 měl zásadní vliv na odklon od témat, o která jsem se jako student historie na pražské Filozofické fakultě v letech 1986–1992 zajímal. Od raného novověku (stavovské povstání) a přelomu 19. a 20. století (diplomová práce o Gollově škole a fascinace obdobím fin de siècle) jsem se nakonec uchýlil k soudobým dějinám, v roce 1990 nově založeným.

Historická interpretace nedávných událostí (soudobé dějiny) má svá známá specifika. Už jen fakt, že historik nepracuje pouze s prameny, ale také se svědky, k nimž nezřídka sám patří, vytváří zvláštní nároky na „splétání narativu“. Historické poznání se střetává nejen se sociální (kolektivní) pamětí, ale také s proměňujícími se individuálními interpretacemi jednotlivých aktérů.

Na počátku vzniku publikace s názvem Dobrodružství historické interpretace bylo potěšení z jiného textu. Jednalo se o české vydání knihy známého spisovatele z Cambridge Roberta Evanse Na obranu historie (Argo, 2019). Ta mimo jiné obsahuje pasáž, v níž tento anglický historik popisuje na své vlastní práci o epidemii cholery v Hamburku „splétání narativu a diskusi o příčinách“.

V každém historickém období lze snadno nalézt něco morálně otřesného.

Sílící společenská krize ukazuje, že konzervativní postoje jsou potřeba víc než kdy dřív. Migrace, kulturní proměny a nástup nových ideologií volají po rozumných konzervativních politicích, kteří dokážou vrátit politiku rozumu. Přitom je však stejně tak nutné varovat před těmi, kdo si konzervatismus ohýbají pro svůj osobní užitek a posouvají jej do radikálních pozic, kde rozhodně nemá své místo. (…)

Tento článek píšu pro ty ze svých přátel, kteří nás konzervativce – někdy žertem, jindy ale naprosto vážně – vnímají jako nepřátele planety. Nechci tu rozebírat, do jaké míry je taková nálepka zasloužená nebo kdo za to může.

Před dvaceti lety hýbal českou politickou, veřejnou a odbornou debatou nový volební systém z roku 2000 vzešlý z dílny ODS a ČSSD, které tehdy dlely v tzv. opoziční smlouvě, a následný nález Ústavního soudu z ledna roku 2001, jenž části tohoto čerstvě schváleného volebního zákona zrušil.

Před rokem, v lednu 2020, nás opustil náš blízký britský přítel Roger Scruton. K uctění jeho památky jsme plánovali velkou konferenci na brněnské Masarykově univerzitě. Ta však byla – podobně jako mnoho jiných akcí – kvůli epidemii koronaviru odložena na neurčito. Napadlo mě, jak by asi dnes tento statečný filosof a zanícený obhájce svobody reagoval na to, co se ve světě a v médiích děje. Zcela jistě by nepatřil mezi zastánce tak drakonického omezování svobody, ekonomiky a vzdělávání našich dětí, jak jsme toho dnes svědky. Soudím tak nejen podle jeho textů, například ostré kritiky tzv.