Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Politická, občanská i kulturní opozice denně uvádí na scénu řadu výhrad vůči hnutí ANO a jejímu předsedovi. Některé znějí velmi závažně. Většina těch vystoupení ovšem směřuje k již přesvědčeným, což je snad jedno z vysvětlení faktu, že ANO přese všechno zůstává nejlépe prosperující značkou naší politické scény. Neohrožená, jakkoliv někdy až vulgární vitalita politického organismu ANO tedy stále znovu klade otázku po svém původu a zdroji síly.

Volby do Evropského parlamentu 2019 působily zvláštním dojmem již dlouhou dobu před svým konáním. Jako by nikdo nevěděl, co od nich čekat. Někdo z nich měl strach, jiný si nebyl jist, jak je uchopit, jak moc se věnovat evropským a jak moc tuzemským tématům. Této rozpačitosti odpovídala i podoba předvolební kampaně. Zato volební výsledky zvláštně nepůsobí. Naopak, vyslaly celou řadu zajímavých signálů.

Co je důležitější? Právo svobodně vyjádřit své stanovisko, svůj názor, nebo právo nějaké skupiny lidí necítit se dotčeně? Dnes stále častěji platí to druhé. I v tomto se západní civilizace radikálně proměňuje, a to přímo hrozivě. Ideologie politické korektnosti paralyzuje veřejnou debatu, přičemž některá témata a problémy jsou již zcela „nekomunikovatelné“.

Dosud knižně vydané útlé básnické sbírky Miloše Doležala nezabírají v knihovně víc než pár centimetrů.

Tímto textem otevíráme novou rubriku „Vaši nejmilejší básníci?“, navazující na oblíbenou rubriku „Básníci čtou básníky“. Chceme tak umožnit přispět i těm, kdo mají poezii rádi a patří k jejich inspiračním zdrojům, avšak sami ji nepíší či nepublikují. Nový název odkazuje na jednu z šestatřiceti slavných otázek spisovatele Marcela Prousta (1871–1922), jež byla pokládána v různých dobách různým osobnostem.

Ticho našeho věku

Letos by Jiří Honzík (1924–2018) oslavil devadesáté páté narozeniny. Ráda bych nedožitého životního jubilea využila k tomu, abych připomněla osobnost tohoto mimořádného člověka, literárního vědce, patřícího k nemnoha představitelům naší rusistiky, kteří zůstali věrni svému svědomí i v dobách, kdy tato oblast byla značně ideologizovaná.

Terst. Kdysi nejdůležitější námořní přístav Rakous­ka­‑Uherska, nejzazší výběžek Jaderského moře. Na první pohled poznáte, že se nacházíte na hranici – trocha balkánského světa a trocha Itálie i Slovinska. Vlastně všeho. Přístav, díky jehož významu se z něj stalo jedno z největších měst monarchie s propletencem obyvatel z mnoha národů Evropy – a tím i směsicí různých jazyků, kultur, náboženství. Vedle domácích Italů zde byla početná komunita Němců, Rakušanů, Slovinců, Srbů, Chorvatů a všudypřítomných Židů.

S Bohumilem Nekolným (1944) jsem se blíže a poměrně dobře poznal ve druhé polovině devadesátých let, kdy byl vedoucím kulturní rubriky Lidových novin, kde jsem měl necelé dva roky na starosti literaturu.