Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Cesta k utopii nikam nevede, pak ale nevede nikam ani cesta k hříchu. Přesto je hříšníků mnohem víc než světců. Člověk svobodně využívá své tělo i mysl; tak jako je schopen poskvrnit své tělo, má ještě mnohem větší sklon nechat svůj intelekt volně se potulovat po podivných cestách fantazie, dokonce zabloudit do slepých uliček.

Thomas Molnar se narodil v roce 1921 v Budapešti a zemřel v Richmondu v USA v roce 2010. Své vzdělání získal v Belgii a na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Po svém nedobrovolném odchodu z Maďarska učil dlouhá léta filosofii, politologii a historii na Brooklyn College, publikoval zejména v časopise National Review.

Existuje poměrně rozšířená pověra, u jejíhož kořene je přecenění paměti. Je to pověra sdílená současnými intelektuály a nevyhýbá se ani některým profesionálním historikům. Má celospolečenský dopad. Šíří se prostřednictvím myšlenky, že jsou podceňovány soudobé dějiny, tedy dějiny, jež si údajně pamatujeme, a horečným aktivismem, který má „zachránit historii“ tím, že se shromáždí co nejvíce pamětnických příběhů.

Následující text, psaný v samotném závěru života a dosud nikdy nepublikovaný, pochází z Ducháčkovy pozůstalosti v drže­ní Martina J. Stránského. S jeho otcem Janem, zaměstnancem Rádia Svobodná Evropa v New Yorku, a ostatně s celou jeho rodinou, stejně jako s Peroutkovými a Tigridovými se manželé Ducháčkovi blízce přátelili.

Jméno Iva Ducháčka (27. 2. 1913 – 2. 3. 1988) si dnes vybaví patrně již jen znalci české politické historie, popřípadě badatelé zkoumající poúnorový exil. Jednalo se o významnou osobnost naší publicistiky a politiky, intelektuála s mimořádným mezinárodním rozhledem, varujícího před komunistickou ideologií.

Jedním z významných momentů těsně předcházejících sametové revoluci byl „příval“ východních Němců na velvyslanectví Spolkové republiky Německo (SRN) do Prahy. Tito lidé se přes velvyslanectví chtěli dostat z komunistické Německé demokratické republiky (NDR) do SRN. Tento pozoruhodný příběh se odehrával nejenom v centru Prahy, ale má mnohem širší a významnější rozměr týkající se celého východního bloku.

Při příležitosti výročí třiceti let od Listopadu 1989 se Pravý břeh – Institut Petra Fialy připravuje vzpomínkovou publikaci s dobovými fotografiemi a medailony osobností sametové revoluce. Současný předseda Občanské demokratické strany – mimochodem jediný předseda české politické strany, který má disidentskou minulost – již několik let pořádá 17. listopadu v Mánesu setkání lidí, kteří proti bývalému režimu aktivně vystupovali a nějakým způsobem bojovali.

„Během svého života jsem zažil tři velká občanská vzepětí, kdy do politiky hlasitě promluvila ulice. Jedno neúspěšné, jedno úspěšné a jedno se zatím otevřeným koncem,“ říká spisovatel, dramatik, bývalý disident a politik Milan Uhde. Klíčový je samozřejmě Listopad 1989, jenž zásadně proměnil naše životy a jehož étos si musíme zejména dnes neustále připomínat. (…)

Před dvěma lety jsme spolu s kolegy­‑editory této revue vydali publikaci Manifest čtyř. Moderní pravicová politika pro 21. století – program pro přátele svobody. Nikoli náhodou jsme její úvodní kapitolu věnovali právě Listopadu 1989 a nazvali ji „Od nesvobody ke svobodě a zpět?“ s otazníkem na konci.