Piš krví a zvíš, že je duchem

Karel Šlenger (1903–1981), neznámý malíř z Podkrkonoší, předvedl na jaře 1941 husarský kousek. Uprostřed války se mu v Praze v Topičově salonu podařilo prodat do posledního obrazu svou výstavu. Expozice autora, jehož dílo se za protektorátu pohybovalo na hranicích zakázaného, „zvrhlého umění“, se stala senzací. Jako poradce při výběru Šlengrovi asistoval malíř František Tichý, hybatel celé akce.

Polibek na cestu

Což takhle psát o básnících barev, o lyrické náladě krajinomaleb či o zrcadle duše? Spojil bych zadání představit „své oblíbené básníky“ s mým profesním zaměřením historika výtvarného umění. Jenže u redakce by to stejně neprošlo a já se vlastně docela těším, že se mohu rozepsat o něčem, co je pro mě jen zdrojem potěšení, a nikoli i předmětem odborných výzkumů. Báseň je polibek věčnosti na všední cestu životem.

V ráně poslední prsty noci…

Vlčí máky

V polehlém obilí
planoucí plamínky Ducha
Obilí zkosili
Sládne předtucha

Zraje pro chvíli
kdy touha je vratká
Naději do krve zranili
Bolest je sladká

 

(…)

Toužit po ráji, vstávat na budík!

Před dvaceti lety, 13. dubna 1999, vydechl naposledy brněnský básník Karel Křepelka, dlouholetý kulturní redaktor měsíčníku Proglas, časopiseckého předchůdce Kontextů v devadesátých letech. Pobyl s námi v redakci osm let, od roku 1991 až do své předčasné smrti.

A jako by právě tu

KDYBY TO ŠLO

Bože můj, prosím tě, kdyby to šlo:
popouštěj čas pomaleji.

Rychlostí na druhou narůstá zlo.

V tepnách rány kladiv znějí,
kovadlina jsou mé kosti,

čerti se tahají o dmychadlo.

Všechno zchladne ve věčnosti.

Popouštěj pomalu,
kdyby to šlo.

 

(…)

 

Setonovo evangelium lesní moudrosti a česká duše

Americký spisovatel E. T. Seton je známý jako spoluzakladatel skautského hnutí a hnutí lesní moudrosti a také jako autor dobrodružných knih pro mládež. Méně známý je Seton jako filosof a duchovní učitel. Kniha Evangelium lesní moudrosti: Duchovní odkaz zakladatele skautingu Ernesta Thompsona Setona, ze které je vybrána následující ukázka (vyjde v létě v nakladatelství CDK), je věnována právě Setonově pozoruhodné duchovní filosofii. (red.)

Bůh jako gentleman

Každý zná Desatero a konkrétně i přikázání „Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha“ (Ex 20,7). Navzdory tomuto varování příliš snadno nazýváme Boha „Pánem“ – dokonce se ho dovoláváme jako „Pána“ –, jako by toto slovo nebylo zatíženo dvojznačností a nepotřebovalo nutně objasnit, abychom ho nepoužívali špatně, to znamená nadarmo. Jakým „pánem“ je Bůh, Bůh křesťanů? Jistě to není někdo, kdo „komanduje něco“, co není on sám, totiž svět. Ne, Bůh je jiný typ „pána“. Ale jaký?

 

Příprava na totalitarismus

Dvojí výročí arcibiskupa pražského a kardinála Josefa Berana (úmrtí v roce 1969 a přenesení ostatků z Říma do Prahy v minulém roce) umožňuje nejen vzpomínku na tohoto vynikajícího muže církve a českého vlastence, ale i pokus o analýzu doby, v níž žil. A je zapotřebí na začátek konstatovat, že to znamená si připomínat velmi bolestné chvíle, kdy náš národ i stát byly ohroženy v samém jádru své existence.

 

Kulturní hodnoty a politický systém

 

Konec tradice?

Starobylé rozlišování mezi školáky a univerzitními studenty rychle pozbývá svůj význam. Na mnoha kampusech se už infantilizace univerzitních studentů institucionalizovala. Správci vysokých škol přistupují ke studentům, jako by to byly biologicky zralé děti, nikoli mladí muži a ženy.

Stránky