Piš krví a zvíš, že je duchem

Karel Šlenger (1903–1981), neznámý malíř z Podkrkonoší, předvedl na jaře 1941 husarský kousek. Uprostřed války se mu v Praze v Topičově salonu podařilo prodat do posledního obrazu svou výstavu. Expozice autora, jehož dílo se za protektorátu pohybovalo na hranicích zakázaného, „zvrhlého umění“, se stala senzací. Jako poradce při výběru Šlengrovi asistoval malíř František Tichý, hybatel celé akce. „Jak to, že tohoto malíře, autora Odchodu duše, neznáme z reprodukcí a učebnic?,“ ptá se Lucie Šiklová, kurátorka velkolepé Šlengrovy „dvojvýstavy“ probíhající v těchto dnech v Klatovech. Monografická výstava v Galerii U Bílého jednorožce pokračuje v prostorách barokního kostela sv. Vavřince, kde jsou představeny autorovy dosud vzácně vystavované monumentální figurální kompozice, jež vznikaly těsně před okupací i během ní. Reflektují předválečnou a válečnou atmosféru a v našem umění prakticky nemají obdoby. „Proč se neuchytil tento vynikající a originální malíř v povědomí a dějinách umění tak přehledného území, jako jsou Čechy? Jaké byly životní osudy tohoto talentovaného umělce, jenž se tak osudově ocitl stranou?“ Tyto otázky si klade doprovodná publikace, v níž kurátorka poodhaluje okolnosti vzniku mimořádně silných a v kontextu dějin umění výjimečných děl. (FM)

Karel Šlenger se narodil v Chomuticích u Hořic v Podkrkonoší. Po absolvování jičínské reálky nastoupil do státní služby jako úředník na Hlavní poště v Praze. V roce 1925 opustil teplé úřednické místo a odešel do existenční nejistoty. Studoval krátce na Přírodovědecké fakultě v Praze, zapsal se také na Filozofickou fakultu. Na přelomu 20. a 30. let navštěvoval kurzy filozofie na pařížské Sorbonně a přitom se průběžně věnoval výtvarnému umění. Podnikl cesty do Tuniska a Alžíru, kde pořídil řadu výjimečných akvarelů. Rozhodl se nakonec pro cestu malíře, v níž pokračoval i poté, co jej nepřijali na pražskou Akademii, tehdy vedenou Otakarem Nejedlým. Znovu se o studium neucházel a šel nezávislou cestou. Jako malíř se živil těžko, přivydělával si výukou hry na klavír, housle a akordeon. (…)