Konec tradice?

Starobylé rozlišování mezi školáky a univerzitními studenty rychle pozbývá svůj význam. Na mnoha kampusech se už infantilizace univerzitních studentů institucionalizovala. Správci vysokých škol přistupují ke studentům, jako by to byly biologicky zralé děti, nikoli mladí muži a ženy. Má se za to, že mileniálové jsou natolik křehké bytosti, že k zvládnutí přechodu ze střední školy na univerzitu potřebují terapeutickou podporu.

V některých případech se tato infantilizace univerzitních studentů stala vlastní karikaturou. Mnoho univerzit poskytuje studentům zmítaným před zkouškou obavami a úzkostí možnost, aby se ve vyhrazené místnosti uklidnili pomazlením s plyšovými hračkami. Lékařská fakulta na Harvardu a právnická fakulta na Yale trvale chovají ve svých knihovnách terapeutické psy. Podle zprávy v deníku The Australian z roku 2015 na univerzitě v Canbeře v Austrálii zahrnují předzkouškové aktivity mající zmírnit stres „zoo domácích mazlíčků, virtuální relaxační hru s praskáním bublin, praskání skutečných nafukovacích balónků a sezení nazvané ‚Jak se s kůzletem zbavit stresu?‘“ (…)