Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

S květinami je dobré mluvit, traduje se.

Vydal jsem knižně několik sbírek pro děti, takže začnu u dětské poezie a postupně se budu posouvat dál. Nejspíš by se čekalo, že jsem inspiraci hledal u skvostných „dětských“ básníků, jichž máme v české literatuře celou řadu, například u mého oblíbeného Emanuela Frynty. Snad trochu, ale to až později. První a nejsilnější impuls přišel odjinud, možná překvapivě od předčasně zesnulého a málo známého surrealistického básníka Karla Hynka (1925–1953).

Básníky jsem četl, s některými se znal, s mnohými se setkával v knihách, jejich verše jsem recitoval. Provázejí mě životem a jejich stopy najdete i v mých básních. Mluvím v nich často se starými básníky, obracím jejich slova tak, aby rozzářila ta má. Měsíc na obloze vidíme také jen díky odrazu slunečního světla. Moje poezie se vyhřívá, koupe a rozsvěcuje ve svitu jejich veršů.

V německy psané moravské literatuře, bohaté na autory různých žánrů, vynikají dvě ženy, které dosáhly ve světě mimořádné popularity. V 19. století to byla i do češtiny hojně překládaná prozaička Marie von Ebner-Eschenbach, pocházející ze Zdislavic u Kroměříže, v současné době to pak je u nás dosud málo známá prozaička a básnířka Ilse Tielsch, která se letos dožívá devadesáti let. (…)

Adolf Rossi patří k zajímavým a dosud opomíjeným osobnostem československé amatérské fotografie (obr. 1).

V rozhlasovém pořadu ČRo z cyklu Radiodokument se připomněla rodinná tradice setkávání s přáteli v bytech na Letné, v Památníku osvobození, v Čejkovicích a zejména na Janáčkově nábřeží 49. Do rozděleného bytu Ivana a Mikuláše Medkových od konce 50. až do 70.

Na začátku roku 1919 bylo završeno dlouhé úsilí českého národa o vznik druhé české univerzity v našich zemích. Stalo se tak prostřednictvím zákona č. 50/1919 Sb. přijatého Revolučním národním shromážděním 28. ledna 1919.

Občas se lehce divíme současným německým aktivistům dodatečně bojujícím proti hitlerismu. Zarážejí jejich kádrovácké výstřelky. Ale loni se zjistilo, kolik rozhodných nepřátel Rakouska-Uherska dosud žije u nás a jak úporně zápolí na svém bojišti ještě po sto letech. Máme jim držet palce?