Pod sněhem už klečí květy připravené ke startu

Vydal jsem knižně několik sbírek pro děti, takže začnu u dětské poezie a postupně se budu posouvat dál. Nejspíš by se čekalo, že jsem inspiraci hledal u skvostných „dětských“ básníků, jichž máme v české literatuře celou řadu, například u mého oblíbeného Emanuela Frynty. Snad trochu, ale to až později. První a nejsilnější impuls přišel odjinud, možná překvapivě od předčasně zesnulého a málo známého surrealistického básníka Karla Hynka (1925–1953). Samizdatový strojopis jeho básní se mi dostal do ruky už někdy v roce 1986 a později, v roce 1998, vyšly jeho sebrané spisy knižně v nakladatelství Torst. Přestože jeho dílo není vůbec určeno dětem, zasel do mě svou bohatou obrazotvorností a hravostí něco, co už trvale zůstalo. Hned na úvod proto jedna Hynkova rozverná báseň, poetická a něžná, snad z ní je zřejmé, proč právě on. (…)