Napsal uživatel vachova dne 10. Březen 2020 - 11:27.
Vzpomínku na Tomáše Mazáče jsem chtěl do Kontextů napsat už před třemi lety, hned po jeho náhlém úmrtí. Tehdy jsem to nedokázal. Nevymlouvám se na čas, kterého není nikdy dost, i když to taky hrálo roli. Podstatnější bylo, že jsem nevěděl jak. Tomášova komplikovaná osobnost se v mé mysli vzpírala přiměřenému nekrologu, který by byl současně důstojný i vnitřně poctivý. Když jsem si ale přečetl záslužný soubor vzpomínek jeho přátel a kolegů připravený pro toto číslo Kateřinou Szczepanikovou, viděl jsem v tom znamení, že už je čas.
Napsal uživatel vachova dne 10. Březen 2020 - 11:25.
Trest
Poprvé spolu nemluvíme a oba čekáme až zavolá ten druhý Já ti chci zavolat Teprve až si začnu myslet že jsem nebyl v právu nezavolám Hned potom uslyším drnčivé slibování zvonku u svých dveří a místo tebe přijdu k sobě já
Napsal uživatel vachova dne 10. Březen 2020 - 11:22.
S Tomášem Mazáčem jsme se seznámili 15. června 2016 v Mahenově památníku při uvedení básnické sbírky Pavla Švandy Mudrc bělmem. Ten den jsem měla za sebou rozvodový soud a neúspěšný pracovní pohovor. Od rána pršelo.
Napsal uživatel vachova dne 10. Březen 2020 - 11:21.
Když dnes studentům, a to i germanistům, položím otázku, kdo byl Max Brod, velká většina nezná odpověď. Což je ostuda. Jeho jméno jim nic neříká. Jen ti znalejší se rozpomenou, že Brod byl ten, kdo nespálil všechny Kafkovy rukopisy, jak si jejich autor ve své závěti přál. A tím to bohužel končí. Jen málokdo si dnes však uvědomuje, že Brod nebyl jen Kafkovým Eckermannem a zachráncem jeho díla, ale že se jedná o výraznou a svébytnou tvůrčí osobnost.
Napsal uživatel vachova dne 10. Březen 2020 - 11:20.
Už více neždeset let předslavným pochodem na Řím (1922) se zdálo být zřejmé, že mladý Benito Mussolini nenaplní přání své matky, aby se stal učitelem, ale vydá se spíše ve stopách svého otce – politicky aktivního a za své postoje i vězněného socialisty.
Napsal uživatel vachova dne 10. Březen 2020 - 11:19.
Dne 20. prosince 2019 zemřel v osmdesáti devíti letech rakouský architekt Anton Schweighofer. Byl tvůrčí osobností s celistvým pohledem na svět, vlastním způsobem kritického myšlení a jasnými nároky na architekturu. Jeho způsob přemýšlení o společnosti a architektuře, artikulace problému zadání či úlohy byly ojedinělé ve své kritičnosti a současně upřímném zájmu o člověka. A to nikoliv o člověka jako abstraktum, nýbrž o člověka konkrétního, často stojícího mimo vlivové skupiny, například o děti nebo seniory.
Napsal uživatel vachova dne 10. Březen 2020 - 11:16.
Intelektuálové dvacátého století pojímali kulturu v protikladu k přírodě, podle antropologů se dalo o kultuře hovořit jen v množném čísle a církev navzdory odkazu sv. Pavla, sv. Augustina a mnohých misionářů žádné učení, které by se přímo týkalo kultury, nerozvíjela. Běžným předmětem teologie se stala až s působením Jana Pavla II.
Napsal uživatel vachova dne 10. Březen 2020 - 11:14.
Proč se nám texty a projevy pocházející z Evropské unie často zdají být podivně vzdálené? Proč se tolik spoléhají na fráze a obecná klišé? Žádná reforma, kampaň ani směrnice to nespraví. Je to vlastnost, která vyplývá z podstaty evropské integrace. Kombinace velmi vysokých cílů a absence společné historické zkušenosti, na jejímž základě by se daly prosadit, nutně vede k nekonečnému pátrání po „společných evropských hodnotách“ a po „vybudování nové evropské identity“, hojně zastoupeného takřka v každém unijním materiálu.
Napsal uživatel vachova dne 10. Březen 2020 - 11:13.
O tom, že je klimatický alarmismus a různé jeho odnože mocnou ideologií dneška, nemůže být sporu. Otázka zní jinak: Proč tomu tak je? Jinými slovy, jaké rysy vykazuje tato (post)moderní ideologie, že působí ve smyslu jakési infekce, zasahující široké vrstvy obyvatelstva, vzdělance nevyjímaje?
