Kafkův poslední proces

Když dnes studentům, a to i germanistům, položím otázku, kdo byl Max Brod, velká většina nezná odpověď. Což je ostuda. Jeho jméno jim nic neříká. Jen ti znalejší se rozpomenou, že Brod byl ten, kdo nespálil všechny Kafkovy rukopisy, jak si jejich autor ve své závěti přál. A tím to bohužel končí. Jen málokdo si dnes však uvědomuje, že Brod nebyl jen Kafkovým Eckermannem a zachráncem jeho díla, ale že se jedná o výraznou a svébytnou tvůrčí osobnost. O plodného spisovatele: autora četných románů, povídek, básnických sbírek, dramat, esejů a kritik, životopisů a překladů, ale také významných děl filosofických, teologických a muzikologických. Pro nás Čechy je pak asi nejvýznamnější jeho zájem o Janáčka: přeložil řadu jeho libret a je autorem vůbec první janáčkovské monografie, která vyšla ve Vídni roku 1925 (do češtiny ji přeložil Alfred Fuchs). Janáčkovi, s nímž udržoval dlouholetou korespondenci (Brod psal německy, Janáček česky), doslova otevřel cestu do světa. Cestu do světa otevřel bilingvní Brod ale i Jaroslavu Haškovi: byl autorem německé dramatizace Švejka, která byla v úpravě slavného režiséra Piscatora uvedena s velkým úspěchem roku 1928 v Berlíně. Pro českou kulturu toho Max Brod učinil mnohem, mnohem víc. Věnoval se jí celý život. Ještě několik roků před smrtí vydal například román o Karlu Sabinovi Prodaná nevěsta. (…)