Koktejl moderní doby

O tom, že je klimatický alarmismus a různé jeho odnože mocnou ideologií dneška, nemůže být sporu. Otázka zní jinak: Proč tomu tak je? Jinými slovy, jaké rysy vykazuje tato (post)moderní ideologie, že působí ve smyslu jakési infekce, zasahující široké vrstvy obyvatelstva, vzdělance nevyjímaje?

Prvním zaznamenatelným potenciálem je možnost budovat ideologický systém na evidentních skutečnostech, respektive na těch, které je za evidentní snadné vydávat. Je zřejmé, že člověk ovlivňuje přírodu, že ji nejen vzdělává, ale že ji rovněž ničí, a že jsou jevy pozorovatelné pouhým okem, které svědčí o výrazných a někdy systémových změnách přírody. To je jakási „přirozenost“, na níž může bujet ideologický systém. Máme-li použít srovnání s marxismem (a proč ne), pak u něj existovalo a existuje údajné zakořenění v humanistické a osvícenské tradici, která se pokouší o osvobození člověka z různých druhů pout a ekonomických závislostí. Nedalo se nikdy zcela popřít, že v konkrétních historických souvislostech se objevovaly deformace ekonomického systému a jisté konkrétní nespravedlnosti, z čehož marxismus vytěžil komplexní nauku. Podobně těží ekologický alarmismus z určitých prokazatelných faktů, které dává do souvislosti se svou radikální interpretací a návrhy na revoluční změnu. (…)