Terst: daleko odkud a zpět

Terst. Kdysi nejdůležitější námořní přístav Rakous­ka­‑Uherska, nejzazší výběžek Jaderského moře. Na první pohled poznáte, že se nacházíte na hranici – trocha balkánského světa a trocha Itálie i Slovinska. Vlastně všeho. Přístav, díky jehož významu se z něj stalo jedno z největších měst monarchie s propletencem obyvatel z mnoha národů Evropy – a tím i směsicí různých jazyků, kultur, náboženství. Vedle domácích Italů zde byla početná komunita Němců, Rakušanů, Slovinců, Srbů, Chorvatů a všudypřítomných Židů. Kolem roku 1900 se Terst stal také jedním z literárních center Evropy. Své texty zde psali nejen James Joyce, Rainer Maria Rilke, Umberto Saba, Italo Svevo, ale i řada dalších spisovatelů. To vše (a záměrně nepřipomínám nedaleký zámek Miramare rakouského arcivévody a pozdějšího mexického císaře Maxmiliána) vtisklo spolu s dalšími dějinnými událostmi Terstu i jistého genia loci. (…)