Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

  Deportace ingušského lidu do Kazachstánu a do oblasti Střední Asie - tato apokalypsa ingušského národa - proběhla před šedesáti pěti lety, 23. února roku 1944.Právě v té době se Kazachstán stal vlastí mnoha národů, které se řízením osudu v této zemi ocitly. Jak uvádí akademik M. K. Kozybajev, „od konce třicátých let se Kazachstán začal proměňovat ve ‚stalinský žalář národů' ". Tento závěr můžeme vyvodit z faktu, že „v republice se nacházelo obrovské množství zvláštních vysídlenců (každý pátý obyvatel Kazachstánu byl zvláštní vysídlenec)".

  Když mluvíme o sekularizaci, první potíž nastane hned na počátku, neboť jde o termín, který je procesuální a mnohovýznamový. Označovalo se a označuje se jím hned několik skutečností, od odejmutí majetku církvím (zřejmě od 17. století) přes oddělení vyznání od občanství na konci 18. století až po skutečnost „odnáboženštění" celé společnosti - zkušenost ukazuje, že někteří lidé dnes nepotřebují ani církev, ale jako by nepotřebovali ani „Boha", tj. vztahování k horizontu, smyslu a cíli svého života.

Nedávná výstava Max Beckmann. Obrazy, kresby a grafiky v pražském Museu Kampa (27. 5. - 13. 9. 2009) mě přiměla znovu otevřít zápisky, texty a přednášky tohoto německého malíře, jehož záhadné obrazy mě vždy fascinovaly.

  Co se vám vybaví v poslední době třeba z britské politiky? Nejspíše, že si někteří politikové neoprávněně vypláceli jakési náhrady. A budete-li uvažovat o politice ve Francii? Pravděpodobně si vzpomenete na ten či onen kontroverzní výrok francouzského prezidenta nebo na to, že jeho manželka, modelka a zpěvačka Carla Bruni, natočila novou desku. Nebo italská politika? Stěží vás napadne něco jiného než nějaký skandál kolem osoby premiéra Berlusconiho.

  Jsem součástí lidu, který je zdrojem vší moci. Z minulosti, která se stále zřetelněji vzdaluje, pamatuji nepříjemné, úzkoprsé a někdy i poměrně nebezpečné diskuse o tom, kdo k lidu patří a kdo už ne. Například dělníci a zejména členové KSČ bývali považováni za příslušné, zatímco bývalý majitel uzenářství a jeho potomci jaksi lidem nebyli. Praktikoval se složitý způsob uvažování; metody rozlišování mezi lidem a ne-lidem byly záměrně ponechávány neujasněné. Ve hře se ocital takzvaný „třídní instinkt", zřejmá obdoba „rasového instinktu" nacistů.

  Brněnský historik Tomáš Knoz náleží k vynikajícím znalcům politických a kulturních poměrů českých zemí první poloviny 17. století, což ostatně prokázal již v předchozích dvou monografiích, věnovaných državám Karla st. ze Žerotína (2001) a pobělohorským konfiskacím na Moravě (2006). Avšak zatímco v uvedených případech se jednalo spíše o detailní sondy - do politického, hospodářského a kulturního fungování Žerotínova panství, resp.

  Radek Malý (*1977) vystudoval bohemistiku a germanistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. Vydal čtyři básnické sbírky: Lunovis (2001), Vraní zpěvy (2002), Větrní (2005), Malá tma (2008) a divadelní hru Pocit nočního vlaku (2008). Překládá z němčiny, knižně mu vyšly následující překlady poezie: Karl Lubomirski: Pták nad hořícím lesem (2003); Georg Trakl: Podzimní duše (2005); Erich Kästner: Třináctý měsíc (2006); Držíce v drzých držkách cigarety - malá antologie poezie německého expresionismu (2007).

  Wanda Heinrichová (*1968), na konci roku 2008 vyšel knižně její překlad výboru z poezie současného německého básníka Durse Grünbeina nazvaný Lekce lební báze. Studovala germanistiku na FF UK, v řadě literárních časopisů publikovala také své vlastní básně.