Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Erik Lukavský (*1975) studoval bohemistiku na Univerzitě Karlově v Praze, překládá z francouzštiny. Z překladů poezie knižně vydal verše francouzské surrealistické básnířky Joyce Mansourové v knížce nazvané Výkřiky (2003) a je spolupřekladatelem knížky Bytosti schopné zemřít (2008), která má podtitul Francouzští prokletí básníci 20. století. Další překlady poezie uveřejnil časopisecky.

V minulém čísle jsme přinesli obsáhlou stať ke sto letům vzniku italského futurismu. Následující text je připomínkou významné, nicméně u nás zapomenuté představitelky tohoto směru Růženy Zátkové (1885-1923). (...)

Otázky národa a národní příslušnosti dnes českou společnost nezajímají a účelově je zneužívají jenom krajně pravicové, přesněji fašizující strany a skupiny. Své národní otázky jsme si úspěšně vyřešili v 19. století a dnes jako dospělí můžeme shovívavě shlížet na poněkud dětinské Slovensko, kde národní téma ještě může přivést do parlamentu krajně populistické politiky a kde se konfrontaci s národní otázkou ve veřejném prostoru nelze vyhnout. Je tomu ale skutečně tak? (...)

Dne 8. ledna 2009 podlehl dlouhodobé nemoci americký katolický kněz Richard John Neuhaus, zakladatel a šéfredaktor revue First Things, z níž jsme publikovali články v časopisech Proglas a Teologie & Společnost. Neuhaus se narodil v roce 1936 v Kanadě, stal se lutherským pastorem a po řadu let působil v černošských slumech v Brooklynu; spolupracoval též s Martinem Lutherem Kingem. V roce 1990 konvertoval ke katolicismu a založil zmíněnou revui, v níž usiloval především o židovsko-křesťanský dialog a o smíření mezi katolíky a evangelikálními církvemi a hnutími.

Tvrdí se, že umění má humanizující a zušlechťující vliv. Jedno známé rčení říká, že dům, v němž nevisí na stěnách jediný obraz, je domem chorého člověka. Umění v nás naopak probouzí to nejlepší, co dělá člověka člověkem. Ale je tato teze pravdivá? Abychom pozitivní vztah mezi uměním a humanitou zpochybnili, postačí připomenout životní dráhu nacistického vůdce Adolfa Hitlera a jeho výrazné umělecké zájmy. Příležitost k tomu nabízí rozsáhlá práce amerického diplomata a spisovatele Frederica Spottse Hitler a síla estetiky, jež se před časem objevila i v českém překladu. (...)

V roce 1975 jsem prožil neobvyklý příběh: laborantka mé paní k nám přiběhla pozdě večer velice vyděšená a prosila o radu a pomoc. Její manžel se chová stále podivněji, pokládá se za pronásledovaného, je přesvědčen, že se mu dějí různá organizovaná příkoří, a je ochoten mluvit o tom otevřeně pouze se mnou; k nikomu jinému nemá důvěru.

Nechcete-li respektovat převládající interpretační schémata a určující diskurs veřejné debaty, riskujete neporozumění. S vědomím toho, ale také s přesvědčením, že poznání nelze prohlubovat bez překračování dosavadního způsobu uvažování, se v následujícím textu pokusím ukázat hlubší a reálnější příčiny a souvislosti pádu české vlády v březnu 2009, než ty, které jsou nám dosud v mediálním prostředí novináři i politickými analytiky převážně nabízeny. (...)

Jan Vladislav (15. 1. 1921 - 3. 3. 2009). Básník, překladatel, esejista. Jeho ne­efektní poesie, soustředěná k základním otázkám lásky, násilí a smrti, lidské konečnosti a touhy po jejím přesažení, patří napříště svou výrazovou oproštěností i pronikavostí k pevnému jádru české literatury. (...)