Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

  Výbor z textů polského filozofa a ministra Ryszarda Legutka (nar. 1949), nazvaný Ošklivost demokracie a jiné eseje, představuje vhled do polského pravicového myšlení. Také nabízí možnost srovnání s úrovní našeho domácího uvažování. Česká politická scéna ze sebe v posledním desetiletí téměř vyloučila inspirativní intelektuální výkony velkého stylu. Převládly pestré, avšak nestálé názory čilých politických praktiků a komentáře na úrovni okamžiku.

  Internet a zvláště server YouTube nabízí mimo jiné možnost seznámení s jistým americkým univerzitním fenoménem. Jde o učená hádání ateistů s věřícími, která mají podobu akademické diskuse, přitom jsou ale hojně navštěvována i mimoakademickou obcí: lze je tudíž označit za velmi úspěšnou popularizaci. Na rozdíl od klasické popularizace vědeckých poznatků zde však přichází často na přetřes celý náboženský a kulturní kontext i - jak to k hádkám patří - vtipné osobní ataky. Představit si podobné akce v evropských souvislostech je velmi obtížné.

Básník Juan Gelman se narodil v Buenos Aires v roce 1930 v rodině ukrajinských židovských přistěhovalců. V mládí prošel nelehkou „školou života", příznačné je, že první výrazná literární skupina, do které se začlenil, nesla název Pan Duro - Tvrdý chleba a její program byl velmi radikální, revoluční a levicový. Takový byl i Juan Gelman a jeho tehdejší poezie, městská, proletářská, vycházející z lidového jazyka, ze světa chudiny a periferie, z okraje společnosti.

  Valerij Zemskich (1947), narodil se a žije v Petrohradu, vystudoval matematicko-fyzikální fakultu, pracuje jako programátor topných zařízení. Jeden z nejvýznamnějších představitelů volného verše v Rusku, napsal sbírky ­Mlčenlivý zpěv sépií, Chybný úhel, Co bude po knihách, Zlehka, malinko, jak kdy. Člen volného literárního sdružení Vavilon, které se zabývá experimentálními formami.

  Hluboká, černočerná tma chladné podzimní noci jako by vše dokola obestřela do závoje počáteční nicoty, nebe od země k nerozeznání, strom od skály, cestu už vůbec není vidět, nezbývá ti než zůstat na původním místě, nehýbat se, trup nakloněný dopředu, obě ruce natažené, hledající, ohmatávající hustou temnotu před tebou, slyšíš ji protékat, nikoliv vítr, ale tmu, těžko říci, co je nahoře či dole, nalevo či napravo, blízko nebo daleko, prvé či druhé, celý se v té nicotě ztrácíš, uvědomuješ si jen hranici svého těla a i ta se v tvé mysli začíná rozplývat, z tvého těla se zvedá jakési světlo,

  Kam dál se může ubírat malířská tvorba poté, co Picasso a Kandinsky pravděpodobně dosáhli dokonalosti abstrakce, a po oné sto let trvající vlně abstraktního malířství, která nás zahltila? - Malířství nahradila koláž, asambláž, barva, hmota, fotografické techniky, numerické obrazy, foto-elektrické efekty, písmo a dokonce koncepční hry. Co dál? Může dnes malba ještě nalézt nové výrazové formy, anebo se vracet, jak jsme toho svědky, k figuraci, a muset tak znovu soupeřit s velkými mistry, které nám předkládá historie? (...)

  O dramatikovi a spisovateli čínského původu Gao Xingjianovi (nar. 1940) se toho v poslední době napsalo docela dost na to, že překlad jeho Hory duše do češtiny se teprve připravuje k vydání (na jaře 2010 ho vydá Academia).

  Jana Nechutová se narodila 28. listopadu 1936 v Olomouci, absolvovala brněnskou univerzitu, obor latina a klasická řečtina. Po několikaletém působení ve Státním oblastním archivu v Třeboni se stala odbornou asistentkou Ústavu klasických studií (dříve Katedra starověké kultury) FF UJEP (MU) v Brně, v roce 1991 se habilitovala, 1992 byla jmenována profesorkou klasické filologie se specializací na latinskou medievistiku.

  Ekologická témata často štěpí politickou debatu na dvě poloviny nesmiřitelných jedinců, kteří se ztotožňují tu s pravicovým, tu s levicovým světonázorem. Ochranářství přírody, jak si následně pokusíme ukázat, nemusí být nutně spjato s moderním rozdělením politiky, byť je na druhou stranu se samotným problémem modernity spjato téměř nerozlučně.

  Místo přidávání dalších a dalších argumentů spíše filosofického, tedy nekvantifikovatelného typu do „střetu ideologií", ke kterému v současnosti dochází mezi zastánci svobody na straně jedné a environmentalisty, zastánci nesvobody a manipulování lidí, na straně druhé, zkusme věnovat pozornost elementárním ekonomickým datům, hypotézám, teoriím a modelům, o které se tyto velké „střety" opírají, nebo spíše opírat by se měly. Možná, že právě toto někoho přesvědčí. Jinak se často jedná o bezvýchodný „dialog hluchých". Pro tento článek si samo­zřejmě vybírám jen malou výseč celé problematiky.