Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

  Nakladatelství Pistorius & Olšanská vydalo na podzim letošního roku knížku básní Wisławy Szymborské nazvanou Okamžik. Dvojtečka. Tady. Tři slova v titulu jsou názvy tří sbírek polské nositelky Nobelovy ceny za literaturu. Všechny tři sbírky čtenář v nezkráceném znění v knížce najde. Nejedná se však o žádný tlustý svazek, paní Vlasta Dvořáčková, která verše Wisławy Szymborské přeložila, je pod doslovem podepsána na straně 105. (...)

  Antoine de Baecque, francouzský historik, kritik a filmový nadšenec,¹ nabízí v monografii pod názvem L'Histoire-caméra sedm jednotlivých zamyšlení nad různými vztahy mezi historií/dějinami a filmem/kinematografií. Těchto sedm kapitol přitom předchází prolog o filmu Manoela de Oliveiry Ne neboli marná sláva rozkazu (Non, ou A Vã Glória de Mandar, 1990), ve kterém se dle autora odráží tři základní způsoby pronikání dějin do filmového díla, a úvod v podobě souhrnu různých metodologických přístupů ke vztahu filmu a dějin.

  Bohumila Grögerová (*1921) je básnířka, autorka próz a rozhlasových her, překladatelka. Zřejmě nejvýznamnější je její tvorba v oblasti experimentální poezie. Spolu s Josefem Hiršalem vytvořila knihu experimentální poezie JOB-BOJ (vyšla v roce 1968), napsala básnické prózy Preludium, Mlýn a Kolotoč, které vyšly společně pod názvem Trojcestí v roce 1991, a rozsáhlý vzpomínkový cyklus Let let (knižně vyšel 1993-1994).

  Myšlení Leszka Kołakowského, autora díla Chvála nedůslednosti, je mimořádně důsledné. To neznamená, že se nerozvíjí a že by se měnilo, obohacovalo a vyvíjelo tak, že by odbíhalo od jedné problematiky a jejího řešení k problematice jiné. Kołakowského myšlení se obvykle drží jedné a téže tématiky a snaží se odpovědět na dva základní okruhy otázek. Tyto otázky se týkají náboženství a metafyziky, a jsou vzájemně propojeny tak, jak se propojovaly v naší tradici, v níž se nedalo pomyslet na náboženství bez metafyziky a naopak.

  Letos v létě zemřel v anglickém Oxfordu světově proslulý polský filozof Leszek Kołakowski, emeritní profesor tamní univerzity. Byť se dožil věku téměř kmetského (23. října by mu bylo dvaaosmdesát let), zůstával obzvlášť v posledních letech mimořádně činný: psal, přednášel, poskytoval rozhovory, velice živé a vždy zaměřené k jádru věci. Tři dny před smrtí vymyslel definitivní název pro své poslední dílo, které má vyjít ještě letos v Polsku.

  Profesor Radoslav Večerka (narozen 1928 v Brně) patří k nejvýznamnějším a vědecky nejzdatnějším osobnostem brněnské Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Středem jeho badatelského zájmu je slovanská jazykověda, slavistika, a to jak z pohledu čistě lingvistického, tak i kulturně-historického. Vychoval stovky studentů, které učil základy slovanské filologie a zejména staroslověnštinu.

  Jaký je vztah umění a emocí? A jak se v průběhu dějin měnil? Jsme skutečně dědicové romantického vidění světa? V čem spočívá přitažlivost nejrůznějších teorií expresivismu? Může malíř v díle vyjádřit svoji osobnost? Proč ztrácí moderní umělec kontakt se svým publikem? To je pouze stručný výčet otázek, na které se pokouší odpovědět následující studie, jež vznikla při příležitosti stého výročí narození Ernsta Hanse Gombricha (1909-2001), jednoho z nejinspirativnějších historiků umění dvacátého století. (...)

  Romano Guardini je označován za nejvlivnějšího německojazyčného teologa první poloviny 20. století. Platilo ovšem toto vymezení i pro české země? V čem může být Guardini inspirativní ještě dnes? A nakolik je udržitelný výrok Martina C. Putny o tom, že je to „autor neproblematický, k němuž se lze vždycky utéci, aniž by se narazilo"? (...)

  Israel Kirzner, vůdčí představitel současné rakouské školy ekonomického myšlení, syn významného rabína a talmudisty, se narodil v roce 1930 v Londýně. Po setrvání v Jihoafrické republice, kde v letech 1947 až 1948 i studoval, nakonec zakotvil ve Spojených státech amerických. Roku 1955 získal doktorát na Newyorské univerzitě. Tam studoval pod vedením Ludwiga von Misese a nyní působí jako emeritní profesor.