Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

  Cezary Michalski zvolil příklad amerického básníka Ezry Pounda jako pregnantní symbol toho, že se mravnímu selhání neměřilo a neměří stejně. Levicoví intelektuálové, kteří na vítězné straně po druhé světové válce napomáhali komunistickému teroru (a tím ničení lidských životů), nebyli a nejsou za své činy hanobeni, alespoň jim není spíláno do zločinců. Pravicoví intelektuálové, kteří se - podobně jako oni pro Lenina a Stalina - nadchli pro fašistické ideály, byli souzeni, někteří popraveni, někteří zavražděni za nejasných okolností nebo zavíráni, aniž se zkoumal jejich podíl.

  Poundův omyl se zdá být zřejmý a jen stěží lze uvěřit, že si ho povšimli všichni, kromě něj samotného. Autor Cantos situuje úpadek do lichvy. Úpadek je staršího data. Úpadek je všeobecný. Je vlastní světu a lidskému stavu. V tomto smyslu má chybná lokalizace úpadku za následek chybnou lokalizaci utopie. Lokalizuje-li Pound úpadek v dějinách, musí také v dějinách lokalizovat zlatý věk. (...)

  Inu, bylo by jednoduché říci: přenechme Moravské pole chřestu. Chutná lépe než národní báchorky a je zdravější. Na Marchfeldu, jak se naše adresa jmenuje německy, ho pěstují v nejlepší kvalitě.To jsem si myslel, když jsem před časem nabízel Divadlu na Vinohradech Grillparzerovo drama o tom, jak nám tam zabili Otakara. Po málem dvou stoletích bychom si na to mohli snad troufnout! Zjistil jsem totiž, že nemáme ani hrubý překlad. Brzy jsme se však shodli na „Valdštejnovi". Schillerův hrdina umírá ve prospěch české věci a triky Habsburků jsou průhlednější. (...)

  Když chce historik poukázat na to, jak se změnil jeho obor v období posledních čtyřiceti padesáti let, vezme si na pomoc tzv. zlaté pravidlo historie. To říká, že minulost může být poznána pouze na základě pramenů, a z těch mají jednoznačně přednost prameny psané. Ne ovšem lecjaké. Při formování profesionální historie v polovině 19. století bylo stanoveno, že preferenci mají listiny, smlouvy, zákony, dohody, soudní rozhodnutí, protokoly, zkrátka dokumenty, které se zachovaly v depozitářích institucí, především institucí státních.

  V červnu letošního roku pořádal Polský institut v Praze Slavnosti svobody 89/09, připomínající dvacáté výročí prvních (polo)svobodných voleb v Polsku, které se staly výchozím bodem revolučního pnutí roku 1989, na jehož konci byl pád berlínské zdi a sametová revoluce. Při této příležitosti jsme požádali ředitele Polského institutu a historika Macieje Szymanowského o reflexi uplynulých dvaceti let. (...)

  Žádný z desítek obrazů, které se nás pokoušely oslnit v průběhu posledních prezidentských voleb, se nevryl tak hluboko do naší paměti jako plakát Shepharda Faireye, který zachycuje nad jediným slovem „Naděje" stojícího červeno-bílo-modrého Baracka Obamu s pohledem významně upřeným do dáli. Dostal se do národního povědomí jako definitivní obraz Obamy dokonce ještě před tím, než ho zakoupila Národní portrétní galerie a než se objevil na titulní straně vydání časopisu Time věnovanému „Osobnosti roku".

  Dílo významného římského básníka Publia Ovidia Nasona (43 před Kr. - 18 po Kr.) Metamorfózy (Proměny) se zařadilo mezi nejvlivnější literární texty pro oblast výtvarného umění. Jejich výjimečnost potvrzuje skutečnost, že kolem poloviny veškeré mytologické tematiky v umění čerpá právě z jejich veršů, a proto byly často zvány také „biblí malířů". (...)

  V roce 1922 sestavil Lenin seznam 160 nežádoucích ruských filozofů, akademiků, vědců a novinářů, kteří měli být deportováni z nově vzniklého sovětského státu, protože jejich myšlení se neslučovalo s idejemi bolševické revoluce. Počet nežádoucích osob byl postupně zredukován a ještě na podzim vypluly z Petrohradu dvě lodě, na kterých se svými rodinami opustilo zemi 59 významných osobností, které nalezly útočiště v Berlíně, Praze a Paříži.

  Určitý řád vnímáme jako spravedlivý tehdy, když respektuje základní, společně sdílené hodnoty a když slibuje indivi­duální štěstí ve stabilním společenství. Hodnoty ovšem existují v různých sociálních souvztažnostech, nejsou zcela bez vzájemných vztahů, jsou nicméně rozdílné. Existují právní hodnoty politického společenství, k nimž patří svoboda, rov­nost před zákonem a demokracie.