Filmová jízda jako morální problém

  Antoine de Baecque, francouzský historik, kritik a filmový nadšenec,¹ nabízí v monografii pod názvem L'Histoire-caméra sedm jednotlivých zamyšlení nad různými vztahy mezi historií/dějinami a filmem/kinematografií. Těchto sedm kapitol přitom předchází prolog o filmu Manoela de Oliveiry Ne neboli marná sláva rozkazu (Non, ou A Vã Glória de Mandar, 1990), ve kterém se dle autora odráží tři základní způsoby pronikání dějin do filmového díla, a úvod v podobě souhrnu různých metodologických přístupů ke vztahu filmu a dějin. Celou knihu uzavírá krátké shrnutí. Hned v úvodu si přitom autor dává za úkol hledat „kinematografické formy dějin", tedy způsoby, jakými dějiny ovlivňují filmovou formu. (...)