Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Okamžitě musím dodat: ano, je možná, protože taková věda už existuje. Svěd­čí o tom obrovské knihovny. Tři velké svazky edice Pléiades vydané pod vede­ním Henriho-Charlese Puecha zahrnují skutečně seriózní vědění podrobované nepřetržité kritické revizi, rozumové a nestranné. Skutečně tedy jde o vědu. Nemohu a ani nechci předkládat jakékoli výsledky, chtěl bych jen položit pět otázek: 1. Jakým způsobem se klade otázka? 2. Může náboženství dospět k ra­cionálnímu uvědomění si sebe sama? 3. Nemůže pozorování zvnějšku zničit svůj předmět? 4. Mohou se náboženství poznávat mezi sebou? 5.

Z kněží první poloviny 20. století pojednáme o jedné kategorii z nich, o morálních teolozích. Je na místě začít jistou metodologickou úvahou. Stojíme totiž před otázkou, jakým způsobem máme hodnotit teology minulosti. Naskýtají se tři oddělené přístupy: 1. Konstatujeme fakta, události, data, názvy a obsah spisů, ale neklademe si otázku jejich pravdivosti a správnosti. Neptáme se, zda dotyčná osoba měla pravdu, zda to, co říkala, byla pravda. To je přístup historiografa. 2.

Cesta církve I.–IV. Českobratrská církev evangelická, Praha 2009, 2010, 2011, 2011, 110 + 99 + 101 + 131 s.
(...)

Následující čtyři texty napsal Joseph Roth pro Frankfurter Zeitung v letech
1926–1928. Český překlad vychází z edice Joseph Roth: Reise nach Russland.
Feuilletons, Reportagen, Tagebuchnotizen 1919–1930 (ed. K. Westermann,
Kiepenheuer & Witsch, Köln 1995).

- Situace Židů v sovětském Rusku
- Církev, ateismus, náboženská politika
- Pánbíček v Rusku
- Leningrad

Zemi procestoval André Gide, jel tam George Grosz, byl tam i Egon Erwin Kisch – nové Rusko bylo ve 20. a 30. letech opravdovou Mekkou malířů, spi­sovatelů a žurnalistů. Poháněni velkou zvědavostí, chtěli poznat komunis­tickou společnost na vlastní oči a podat ve vlasti zprávu o tamních zkuše­nostech, umělecky zpracovat a reflektovat zážitky z cesty.

Filozof Alain Finkielkraut poskytl internetovému magazínu Figaro Vox roz­hovor, ve kterém exkluzivně vyjadřuje svůj názor na izraelsko-palestinský konflikt i na jeho odezvu ve Francii. Alain Finkielkraut je francouzský spiso­vatel a esejista. Ve svém díle se zabývá ideou předávání hodnot, obranou humanitních věd a kritikou modernity. Česky vyšly jeho knihy Destrukce myšlení (Atlantis 1995) a Co kdyby láska nikdy neskončila (CDK 2014).

Recenze knihy Václava Kašky Neukáznění a neangažo­vaní. Disciplinace členů Komunistické strany Českosloven­ska v letech 1948–1952. Conditio humana, Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2014, 292 s. (…)

Nedávná příležitost promluvit o jistě jednom z nejznámějších francouzských intelektuálů dvacátého století, Raymondu Aronovi, poskytla záminku pro vznik tohoto textu. Záminku o to vítanější, že – jak je pochopitelně dobře známo – život a dílo Raymonda Arona tvořily jakousi po vícero stránkách za­jímavou paralelu k životu a dílu jiného významného a známého francouzské­ho intelektuála, Jeana-Paula Sartra. Oba se navíc narodili ve stejný rok, tedy v roce 1905, a oba se dožili téměř stejného věku – Aron přežil Sartra o pouhé tři roky. Raymond Aron a Jean-Paul Sartre, „dva intelektuálové ve 20.

Blízko pojmu politické náboženství se mohou ocitnout fenomény značně vzdálené: kult osobnosti panujícího vůdce, obřady pospolitosti, stejně jako památka mučedníka. Takové úkazy se neobejdou bez uměleckých obrazů. Po­kusme se nahlédnout do několika projevů, zeměpisně navzájem vzdálených, ve kterých se propojily médium a rituál. Všechny tyto případy se odehrály mimo kanonický proud marxisticko-leninské ideologie, jak nad ním bděl Kre­ml a jak jsme jej zakusili zejména v době normalizace.

Odborná rozprava o takzvaných politických náboženstvích obvykle užívá ně­mecký nacismus a ruský bolševismus jako názorné příklady politických reži­mů, které měly prokazatelné rysy náboženství: jednalo se o politické útvary sjednocené totalitní ideologií, nabízející konkrétní filozofii dějin a celistvý výkladový rámec společenského a kulturního života. V tomto smyslu se staly německý nacismus, italský fašismus, ruský bolševismus či sovětský marxis­mus-leninismus funkčními ekvivalenty náboženství.