Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Lidská práva, ať už psaná či nepsaná, jsou založena na myšlence, že každý člověk je na základě svého lidství osobou, je vybaven důstojností a povolán k tomu, aby se podle svého nadání a zájmu svobodně rozvíjel ve společenství s ostatními. Tato myšlenka předchází všechny konkrétní lidskoprávní požadavky i záruky. Inspiruje je a zároveň opravňuje. Usiluje o to, aby se uskutečnila prostřednictvím pozitivní­ho práva a změnila se v právní nárok. Je odkázána na pozitivní právo, ale není jím vyčerpána. Ponechává si svoji samostatnost.

Po vydání Komunistického manifestu v roce 1848 se socialismus Karla Marxe a Friedricha Engelse nepravidelně a přerušovaně rozvíjel až do Engelsovy smrti o téměř půl století později v roce 1895 – dvanáct let poté, co zemřel Marx. V průběhu toho­to vývoje dostaly základní obrysy nacházející se v Manifestu věcnější a konkrétnější obsah. Téměř ihned po vydání Manifestu Engels na mladého Marxe naléhal, aby rych­le napsal „tlustou knihu“, která by poskytla přesvědčivé argumenty podporující mnohá široce formulovaná tvrzení – popisná stejně jako prediktivní –, která se na­cházela v tomto textu.

Historické, sociologické a religionistické výzkumy kněžských generací, jejich postavení ve společnosti a proměn identit probíhají v západní Evropě a přede­vším ve Spojených státech již několik desetiletí. V rámci CDK je řešen několika­letý projekt, který otevírá toto téma i na domácí půdě (touto domácí půdou je myšlen i svět slovenské církve, nejen česko-moravské).

Prakticky jsme ve válce s islamistickým radikalismem. Naprosto ničemu ne­pomáhá, když se tato skutečnost popírá, jak se to pokoušela dělat Obamova administrativa. Abychom odhalili zlověstnou realitu, stačí si současně přečíst dvě nové zprávy zveřejněné během několika dnů ve všech médiích. Jedna uvádí, že Meriam Ibrahimová a její rodina nakonec bezpečně dorazila do Spojených států. Druhá zpráva je o tom, že Abú Bakr al-Bagdádí byl prohlášen chalífou nového Islámského státu. Příběh Meriam Ibrahimové vypráví o další děsivé krutosti spáchané ve jménu islámu.

Ne bezdůvodně charakterizoval Peter Burke příslušníky školy Annales jako heroldy „francouzské historické revoluce“. Časopis Annales založený v roce 1929 Marcem Blochem a Lucienem Febvrem, od něhož získala škola své jméno, zahájil opravdovou revoluční proměnu ve způsobu historického zkoumání.

Než se stal kardinál John Henry Newman katolíkem, byl anglikánským pastorem a Louis Bouyer byl před svou konverzí pastorem luteránským. Jean-Marie Elie Setbon byl předtím, než se stal katolíkem, ultraortodoxním rabínem. Mladého žida tajemně přitahoval kříž, a proto také v utajení přijímal Krista, aniž o tom věděli rodiče a jeho společenství, a později se stal… rabínem. Křest přijal až po vojenské službě, kterou si odbyl v Izraeli, jako vdovec se sedmi dětmi. Šest z jeho dětí se rozhodlo následovat jej v jeho cestě.

Doba předbřeznová bývá považována za období „obnoveného baroku“, za dobu stýkání a potýkání se římsko-, resp. rakousko-katolické restaurace s protagonisty osvícensko-reformních směrů katolické církve. Katolická teologie zažívá až do čtyřicátých let 19. století období stagnace, kdy jsou „principy umírněného osvícenství … pouze navenek ‚záplatovány‘ prostřednictvím revitalizovaného baroka.“ Charakteristiku tehdejší bohovědy představuje boj proti „negativním“ prvkům/důsledkům osvícenství, ovšem za skryté integrace značné části jeho obecných zásad.

Redakce Církevních dějin oslovila v polovině května tohoto roku několik odborníků s žádostí o diskusi na téma „politická náboženství“. Debaty, která probíhala elektronicky, se zúčastnili: historička dr. Denisa Nečasová (FF MU), teolog a politolog dr. Roman Míčka (TF JU), historik doc. Radomír Vlček (AV ČR) a historik prof. Jiří Hanuš (FF MU). Diskusi za Církevní dějiny moderoval Jan Vybíral.V minulém čísle Církevních dějin vyšel článek Henka Kerna „Revoluční mystika.

Přestože již byly k tzv. Marmaggiho aféře publikovány četné české i slovenské studie, domníváme se, že zatím většina z nich neodráží aktuální stav výzkumu pramenů a literatury, které dnes máme k osobnosti a činnosti apoštolského nuncia v Praze Francesca Marmaggiho k dispozici. Jedná se zejména o Archiv Ministerstva zahraničních věcí ČR, Národní archiv, Archiv Ústavu T. G. M. a Tajný vatikánský archiv, které patří k těm nejzákladnějším, jež by měly být k sepsání studie dnes prozkoumány. (...)

Výraz „politická náboženství“ zavedl Voegelin s polemickým záměrem. Ve stejnojmenném eseji takto označil nacionální socialismus, jejž analyzoval jako sekularizovaný náboženský symbolismus. Kniha vyšla v dubnu 1938 ve Vídni, tj. měsíc po anšlusu Rakouska nacistickým Německem, a její vydání stálo Voegelina místo na vídeňské univerzitě a přispělo k jeho brzké emigraci.