Choulostivá světovláda lidských práv

Lidská práva, ať už psaná či nepsaná, jsou založena na myšlence, že každý člověk je na základě svého lidství osobou, je vybaven důstojností a povolán k tomu, aby se podle svého nadání a zájmu svobodně rozvíjel ve společenství s ostatními. Tato myšlenka předchází všechny konkrétní lidskoprávní požadavky i záruky. Inspiruje je a zároveň opravňuje. Usiluje o to, aby se uskutečnila prostřednictvím pozitivní­ho práva a změnila se v právní nárok. Je odkázána na pozitivní právo, ale není jím vyčerpána. Ponechává si svoji samostatnost. Coby norma norem inspiruje tvorbu konkrétních práv a vede k jejich uznání. Vývoj začíná poznáním jejího přirozeně­právního charakteru, pokračuje její pozitivizací skrze ústavní právo a následně po­zitivizací skrze právo mezinárodní a odtud zas zpět k právu ústavnímu. Myšlenka lidských práv jako taková si žádá železnou nutnost a je protikladem nahodilosti konkrétních práv, která za příslušných místních a časových okolností zrodila a která se na ni odvolávají jako na svůj zdroj. Nelze ji relativizovat historickými okolnostmi, má absolutní charakter. Neakceptuje žádnou jinou myšlenku, kterou by uznala za sobě rovnocennou, s níž by soupeřila nebo zápasila. Kdo myšlenku lidských práv odmítá nebo proti ní bojuje, je z jejího pohledu ne-lidský, opouští okruh civilizova­né společnosti, „nezaslouží si být člověkem“. (…)