Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Kardinál Carlo Maria Martini (15. února 1927 – 31. srpna 2012) byl v rámci římského katolicismu postavou, která mnohé rozdělovala. Pro ty četné katolíky, kteří doufají, že se dočkají rozsáhlých reforem – zejména pokud jde o postoj jejich církve k sexualitě a otázkám genderu – byl tím nejlepším papežem, kterého nikdy neměli. Po celou poslední dekádu dvacátého století Martini, arcibiskup milánský, představoval nuancovanou, pokrokovou a jasně vyprofilovanou protiváhu mravního konzervatismu papeže Jana Pavla II.

Poutnictví patří k jevům, které jsou společné všem hlavním světovým náboženstvím. Přestože motivace poutníků i duchovní náplň poutí bývají různé, je možné sledovat určité sjednocující charakteristiky, jichž přibývá, pokud se naše pozornost upře k barokním katolickým poutím, významnému fenoménu středoevropské kultury mezi mezi 17. až 18. stoletím. (...)

Řekne-li se polní kurát či vojenský kaplan, většině lidí se pravděpodobně vybaví feldkurát Katz ze známého Haškova románu. Byli však čeští vojenští duchovní opravdu takoví? Většina z nich se Katzovi nepodobala ani v nejmenším. Byli to stateční mužové a obětaví kněží, kteří dobře cítili, že vojáci se v čase světové války nacházejí v krajní životní situaci, v ohrožení života a často tváří v tvář smrti, že v bojích proti nacistickému zlu a nenávisti jsou svědky nezměrných bolestí a utrpení, ať na jedné, či na druhé straně.

Ve své pozoruhodné a aktuální knize Moderní člověk a náboženství podrobil Tomáš G. Masaryk analýze několik děl moderní krásné literatury. Nebylo to nijak nezáměrné. Masaryk se nechtěl spokojit s kvantitativními ukazateli a daty (nazývá to „církevní statistikou“), snaží se udělat si hlubší obrázek, k čemuž mu má posloužit moderní literatura (říká se, že Dostojevského přednášel – k jejich údivu – i právníkům!):  

Sféra lidských pocitů – lásky, strachu, nenávisti či hněvu – náleží v rámci historického bádání k těžko uchopitelným tématům. Předmětem širší pozornosti na poli historické vědy se emoce staly teprve v souvislosti s nástupem francouzské školy Annales a jí protežovaných dějin mentalit. Představitelé Annales se společně s dalšími badateli podíleli na utváření tzv. velkého příběhu emocí, jehož většinové přijetí ze strany historické obce však začalo být od 60. let 20. století narušováno snahami uplatnit v rámci historie emocí kognitivní přístup a zásady sociálního konstruktivismu.

Vašicova studie je převzata z edice Pro život, řídil J. Kostohryz a J. Rey, Vyšehrad 1940. Obsahuje tyto části: I. Sv. Cyril a Metoděj, II. Doba svatováclavská, III. Sázava, IV. Emauzy.

Nezadržitelně se blíží dlouho připravované oslavy kulatého výročí příchodu věrozvěstů na Moravu. V tomto kontextu  by si zasloužil připomenutí i velký znalec, vydavatel  a komentátor velkomoravské literatury profesor Josef Vašica, kterého Bedřich Fučík charakterizoval jako grandseigneura,  na něhož se v posledních letech nějak pozapomíná. Po převratu se sice těšil jisté pozornosti, dnes však o něm slyšet není. Nahlédneme-li třeba do Slovníku českých spisovatelů (Libri 2000), jeho jméno tam nenajdeme.

(...) Krátce po zvolení kardinála Josefa Ratzingera papežem na jaře 2005 napsal bývalý tiskový mluvčí COMECE John Coughlan kritický článek do listu European Voice s příhodným názvem Benedict XVI. – the Eurosceptic pope. Autor interpretoval nástup papeže jako posílení katolického euroskepticismu a radikální rozchod římskokatolické církve s projektem evropské integrace. Kardinál Ratzinger dle Coughlana vnímá evropský projekt jako nástroj sekularizace a liberalizace kontinentu: „Jasná podpora Jana Pavla II.

Vzostup robotníckych hnutí predstavuje jednu z veľkých tém historického výskumu. Snahy o emancipáciu robotníctva sú charakteristické mnohorakosťou foriem od podoby odborov, podporných združení, politických strán a líg, telovýchovných, náboženských, kultúrnych asociácií združujúcich mužov, ženy, mládež.  Potrebu angažovať sa v tomto prostredí  si začne v priebehu 19. storočia, aj keď s relatívnym oneskorením uvedomovať aj katolícka cirkev.  Reakcie na premeny vyvolané industrializáciou, migráciou a zväčšovaním miest badať v prostredí cirkvi od 60. rokov 19. storočia.

Pavel Marek: Čeští křesťanští sociálové. Příspěvek k problematice programových a organizačních základů českého politického katolicismu v letech 1894-1938. Univerzita Palackého, Olomouc 2011, 390 s.