Františk Petružela - kapucín od Tobruku a od Dunkerque

Řekne-li se polní kurát či vojenský kaplan, většině lidí se pravděpodobně vybaví feldkurát Katz ze známého Haškova románu. Byli však čeští vojenští duchovní opravdu takoví? Většina z nich se Katzovi nepodobala ani v nejmenším. Byli to stateční mužové a obětaví kněží, kteří dobře cítili, že vojáci se v čase světové války nacházejí v krajní životní situaci, v ohrožení života a často tváří v tvář smrti, že v bojích proti nacistickému zlu a nenávisti jsou svědky nezměrných bolestí a utrpení, ať na jedné, či na druhé straně. Jejich prací nebylo pouze věnovat se pastoraci vojenských osob, usnadnit vojákům plnění náboženských povinností v době služby a zajistit jim tak podmínky pro jejich náboženský život v rámci armády. Dobře věděli, že jejich posláním v době války je být nablízku všem vojákům bez ohledu na víru nebo vyznání, doprovázet je v mezních okamžicích jejich života radou, pomocí a útěchou, přispívat k utužení kázně, mravů a charakteru a také se modlit a prosit za všechny, kteří nasazovali své životy v bojích a kteří jim byli svěřeni. Mimo vlastní duchovní služby se často uplatnili jako osvětoví důstojníci, pomocníci v administrativě, působili v pastoraci krajanů a uprchlíků, jako katecheté a učitelé nebo pracovali pro exilovou londýnskou vládu a jiné československé zahraniční úřady a organizace. (...)