Osidla lásky a náboženství

Ve své pozoruhodné a aktuální knize Moderní člověk a náboženství podrobil Tomáš G. Masaryk analýze několik děl moderní krásné literatury. Nebylo to nijak nezáměrné. Masaryk se nechtěl spokojit s kvantitativními ukazateli a daty (nazývá to „církevní statistikou“), snaží se udělat si hlubší obrázek, k čemuž mu má posloužit moderní literatura (říká se, že Dostojevského přednášel – k jejich údivu – i právníkům!):  
Avšak tato kvantitativní určení, máme-li náboženský stav obyvatelstva posoudit správně, musejí být kvalifikována ještě pozorováním a úvahami, jež se statistickému číslení vymykají; chceme co možná mít úsudek o celkovém smýšlení a konání lidí. Že takovéto posuzování a odhadování zbožnosti a celého stavu náboženského a církevního je velmi nesnadné, netřeba výslovně ukazovat; copak je na příklad zbožný jen ten, kdo chodí tolik a tolikrát do kostela? (s. 253)  
Literatura je pro Masaryka jednou z legitimních možností, jak se dostat pod kůži současného člověka, neboť často mluví „bezprostředněji“ a se „vší životní plností“, což je typické pro umění jako takové. V jeho době to bylo provokativní – tehdejší historie se ve střední Evropě spíše odkláněla od literatury a snažila se spíše o vymezení rozdílu mezi poznáním autorů krásné literatury a „vědecké“ historie. Ne tak Masaryk:  
Avšak nesmí se zapomenout, že se to tvoření nevyčerpává jednotlivou myšlenkou a koncepcí – neboť nežije člověk jednotlivými myšlenkami, city a chtěními, nýbrž tím životním úsilím, tím snažením a hledáním, doufáním a strádáním, z něhož jednotlivé ideje, city a tužby probleskují jako jiskry z křemene. (s. 255)  
S pomocí tohoto pěkného obrazu přikročil TGM mimo jiné k analýze „nemoci století“ v díle Alfreda de Musseta, jednoho z předních francouzských romantických romanopisců a básníků. Neboť to je základní teze TGM: jeho současnost je „nemocná“, a to hlubinně, nikoli povrchně. Krize zasahuje nitro člověka, nejen tu či onu instituci, ten či onen aspekt společnosti. Krize je krizí „náboženskosti“, víry. Připomeňme si nejdříve základní Masarykovy přístupy, které uplatnil při interpretaci Zpovědi dítěte svého věku, díla z roku 1836. (...)