Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Varlam Šalamov: Kolymské povídky. GplusG, Praha 2011, přeložili Sergej Machonin a Jan Machonin.

Mariánská kaple Notre-Dame-du-Haut (Ronchamp, nedaleko města Belfortu) vznikla přibližně deset let před II. vatikánským koncilem. Přesto se stala symbolem nové sakrální architektury 20. století, příkladem odpoutání od tradičních schémat kostelní stavby a ukázkou svobodného uměleckého výrazu autora. Francouzský architekt Charles Édouard Jeanneret byl v padesátých letech už proslulým novátorem, známým po celé Evropě pod uměleckým jménem Le Corbusier. Byl pokládán za jednoho ze zakladatelů, reprezentanta a důsledného zastánce architektonického funkcionalismu. (...)

Církevní dějiny č. 10 přinášejí kompletní text "Výzvy Teologického fóra na Slovensku za obnovu cirkvi", spolu s předmluvou předsedy TF Karola Moravčíka a s komentářem Jiřího Hanuše.

Felix Maria Davídek (1921-1988), jedna z předních postav skryté (podzemní) církve v Československu, známý svými mnohostrannými intelektuálními zájmy a originálními pastoračními metodami, začal publikovat na počátku 40. let. K jeho tehdejším tvůrčím zájmům patřila poezie, ale také - jak dokládá i zde připomenutý text - přírodní vědy a filozofické kosmologické otázky, tedy témata, která ve světovém katolicismu aktualizoval Davídkův pozdější velký vzor, jezuita Teilhard de Chardin. (...)

Slova Koránu a hadíthů obsahují bohaté zdroje pro podporu demokratického řádu. Chtějí-li muslimové přijmout modernitu, včetně života v pluralistické, demokratické společnosti, aniž by opustili svou víru, musejí vzít vážně argumenty ve prospěch náboženské svobody, které jsou zasazeny v jejich historii a tvoří jádro jejich nejposvátnějších textů. (...)

Podle všeobecného středověkého mínění stvořil Bůh peklo jen pro anděly, kteří od něho odpadli, když následovali Lucifera. Ve 14. století vypočítal anglický benediktin Higden, že peklo leží 3245,5 mil pod zemským povrchem, neboť se nachází přesně ve středu Země. Křesťanská společnost byla tížena neustálým připomínáním toho, že do pekla přijde většina duší. V kázáních bylo neustále opakováno, že i jediný smrtelný hřích bez pokání nebo vyznání u zpovědi vede navždy do pekla. Neznalost nebyla omluvou. (...)

V sedmém čísle Církevních dějin jsme přinesli zprávu o nově zpřístupněném Tajném vatikánském archivu (Archivio Segreto Vaticano) a jeho fondech týkajících se Československa v letech 1918-1929. Nyní naši pozornost zaměříme na archivní fondy vatikánských archivů třicátých let 20. století a nově zrekonstruovanou Vatikánskou knihovnu (Biblioteca Apostolica Vaticana), jež se rovněž nachází ve Vatikánu, nedaleko od zmiňovaného archivu. (...)

Moderní literatura, zvláště romány, je plná hrdinů zdůrazňujících svoje „já", kteří hledají sami sebe někdy v heroických, ba titánských křečích. Jsou to osoby rozvrácené, jež pozbyly svoji identitu. Kupodivu v nich však nalezneme i světce oddané evangeliu a církvi, jejichž hledačství dosáhlo svého cíle - vnitřního klidu, radosti a služby druhým. K nejpozoruhodnějším postavám tohoto druhu patří jistě starec Zosima ze známého Dostojevského díla Bratři Karamazovi. (...)

Historik Zdeněk Kalista je znám nejen svými odbornými pracemi a popřípadě básněmi, ale i edičními počiny. Z nich právem vynikají dvě barokní edice: České baroko, soubor básnických epických děl tohoto období, opatřené hojně citovanou předmluvou, a Cesty ve znamení kříže, které vyšly v několika vydáních ve čtyřicátých letech 20. století. Toto dílo přineslo „dopisy a zprávy českých misionářů 17. a 18. věku ze zámořských krajů", které Kalista vybral, případně přeložil a doprovodil poznámkami o autorech a tehdejších reáliích.

J. H.: Když dovolíte, většinu otázek opřu o to, co jsem se dozvěděl z knihy Zdeněk Kalista a kulturní historie (Sborník referátů z vědecké konference konané ve dnech 14.-15. dubna 2000 v lázních Sedmihorkách, Semily 2000), kde máte též příspěvek. Nejdříve bych vás rád poprosil, alespoň pro mladší ročníky, o základní údaje Kalistova života...