Leninismus

Po vydání Komunistického manifestu v roce 1848 se socialismus Karla Marxe a Friedricha Engelse nepravidelně a přerušovaně rozvíjel až do Engelsovy smrti o téměř půl století později v roce 1895 – dvanáct let poté, co zemřel Marx. V průběhu toho­to vývoje dostaly základní obrysy nacházející se v Manifestu věcnější a konkrétnější obsah. Téměř ihned po vydání Manifestu Engels na mladého Marxe naléhal, aby rych­le napsal „tlustou knihu“, která by poskytla přesvědčivé argumenty podporující mnohá široce formulovaná tvrzení – popisná stejně jako prediktivní –, která se na­cházela v tomto textu. Engels se domníval, že deduktivní vzorec „nevyhnutelného“ historického vývoje – k němuž se oba mladí revolucionáři upínali – vyžaduje ke své přesvědčivosti více než prosté konstatování. V době, kdy psali Manifest, zakladatelé „vědeckého socialismu“ získali dojem ne­vyvratitelnosti svých přesvědčení. Bez ohledu na vágnost a mnohoznačnost většiny jejich ústředních pojmů si oba představovali, že dokázali objevit nejvyšší „zákony společenského vývoje“. Marx a Engels, poučeni Hegelovou časovou „dialektikou“, si mysleli, že jsou schopni měřit pohyb historie – nezbytné faktory její minulosti a plnost její budoucnosti – a to vesměs z hlediska „zákonitých pravidelností“. O svých eschatologických očekáváních hovořili s tím druhem přesvědčení, který byl příznačný spíše pro proroky Starého zákona než pro vědce. (…)