Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

V poslední době přišlo do módy kritizovat liberální demokracii. V České republice tento prapor uchopil exprezident a někdejší zakladatel novodobé české pravicové politiky Václav Klaus, jenž se svým institutem po nejrůznějších ideových peripetiích dospěl k jakési měkké variantě alternativní pravice (alt-right). Jeho institut nedávno představil text Obrana demokracie před liberální demokracií, v němž uvádí, že „politický, intelektuální i mediální establishment […] si přisvojil dnes módní koncept tzv. liberální demokracie [a] prohlašuje jej za jediný správný“.

Divná politická sezóna pokračuje. Před rokem jsme někteří s nadějemi, jiní s obavami vyhlíželi třetí říjnový víkend, který měl přinést rozuzlení zamotaného předvolebního příběhu, resp. celého předchozího volebního období. Volby skončily a touženou katarzi nepřinesly. Lžipodnik jménem ANO sice zvítězil, naplno se však ukázalo, že se jeho majitel a provozovatel za předchozí život sice naučil leccos, jednu důležitou věc však ne. Asi nikdy dříve se nemusel, rozhodně ne v době svého podnikání, domlouvat se sobě rovnými partnery. Byl a je zvyklý je využít a zneužít, nikoli jednat.

Polský novinář Jan Maciejewski uveřejnil letos v únoru v týdeníku Plus Minus polemický článek věnovaný posledním třiceti letům domácí politiky a současnému střetání na tamní politické scéně.

Naprosto výjimečná kniha Alaina de Benoista s dnes již politicky nekorektním souhrnným názvem Totalitarismus vyšla v češtině deset let po originálu a také po diskusi, která se odehrála v devadesátých letech ve francouzském a německém prostředí, především v publikacích a vzájemné korespondenci Françoise Fure

Zbyněk Fišer se narodil roku 1959 v Praze. Vystudoval bohemistiku a germanistiku na Filozofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity v Brně, kde také působí jako pedagog. Zabývá se teorií a didaktikou překladu, současnou českou literaturou a tvůrčím psaním. V roce 1994 zde s profesorem Zdeňkem Kožmínem založil Ateliér tvůrčího psaní.

Zasáhla mě, ať napřímo či přes vytištěný text, nejedna podnětná homilie (Halík, Karásek, Kodet, Piťha, Ratzinger, Teilhard de Chardin). Přesto se pokaždé pokorně vracím k té opilecké z Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války od feldkuráta Katze. Zdá se to zvláštní… ale ani takový Martin C.

Začala složitá doba. Pražské jaro roku 1968 bylo zlikvidováno, „kontrarevoluce“ potlačena okupací vojsky Varšavské smlouvy. Zpracováním a vydáním zásadního dokumentu „Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ“ počíná rokem 1971 reálná „normalizace“ politické situace, která vede k zadušení všeho, co jakkoliv směřovalo k demokracii, otevřenosti projevu, svobodě slova. 

Jak člověk postupuje k padesátce, přibývá těch, kdo z jeho života ubývají. Pohřby začnou být tísnivější než za mladších let, kdy bývaly sice smutným, ale krátkým vytržením z běhu hodin a dní. Mladý muž odspěchá na pohřeb a za pár hodin je zpátky ve vyjetých kolejích, všechno pokračuje jako předtím.

Zkraje letošního roku uplynul rok od úmrtí Antonína Přidala (1935–2017), brněnského pedagoga, dramatika, básníka, moderátora a rovněž vynikajícího překladatele, který obohatil naše knihovny o mnoho děl skvělých zahraničních autorů.