Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Na obálce prvního knižního vydání Prometheových jater (’68 Publishers, Toronto 1985) je použita autorova koláž. Z obrazu Hieronyma Bosche vybral jednu z hrozných tváří, posmívající se Kristovi vlekoucímu kříž na Golgotu, a umístil ji do malého zrcadla s rukojetí.

Nedovedu už bohužel říci, jak se mi vlastně dostala do rukou Kalistova útlá kniha Tvář baroka, vzpomínám si jen na její kapesní formát s Brandlovým Simeonem na obálce a na veliký dojem, který ve mně tehdy zanechala.

Proč ses rozhodl věnovat celý profesní život právě historii? Co tě na cestě k ní formovalo a utvářelo? Jak tě v tomto směru ovlivnilo například rodinné prostředí?

František Mikš: Historik skutečně mohutný

Grafik, vydavatel a také vysokoškolský pedagog Luboš Drtina (1963) pracoval po skončení studia na Střední odborné škole výtvarné v Praze v různých dělnických povoláních – mimo jiné také jako topič v pražském Klementinu.

Emigrace, která tak hluboce poznamenala historii 20. století, je přece jen něco jiného než exil. Do emigrace lidé odcházejí a také utíkají z důvodů politických a často rovněž ekonomických. Naproti tomu exil má v sobě i rozměr duchovní, důvod morální, nedobrovolný odchod do ciziny znamená ztrátu vlasti. 

Prezident Emmanuel Macron plánuje, jak co nejlépe připomenout les événements z května 1968. Aniž by byl výslovně pro (jako François Hollande), nebo proti (jako Nicolas Sarkozy), hodlá se zamýšlet nad ztrátou utopických ideálů v politice.

Přesně před padesáti lety se v květnu zaplnily ulice Paříže barikádami a slzným plynem, když se rádoby revolucionáři z řad studentů pokoušeli vyvrátit základy své společnosti.