Od začátku jsem byl grafik

Grafik, vydavatel a také vysokoškolský pedagog Luboš Drtina (1963) pracoval po skončení studia na Střední odborné škole výtvarné v Praze v různých dělnických povoláních – mimo jiné také jako topič v pražském Klementinu. Na konci osmdesátých let jsem topil v nedaleké Nemocnici pod Petřínem, ale kamenem jsme po sobě nedohodili, protože v té době již myl okna – jeho přechod do normálních poměrů po listopadu 1989 mohl tak být kontinuální, neboť nastoupil do redakce někdejšího undergroundového časopisu Vokno Františka Stárka neboli Čuňase. V jeho stručném životopise se píše, že v té době začal pracovat i pro různá nově vzniklá nakladatelství – patřilo mezi ně i „jednomužné“ nakladatelství ERM; s Lubošovým obrázkem na obálce a v jeho grafické úpravě tam vyšly i mé překlady Elieho Wiesela a Clauda Tresmontanta. Ale osobně jsme se poznali až ve druhé polovině devadesátých let. Mimo jiné mu také vděčím za skvostné vypravení mého bibliofilského výboru Závěsná lávka, který v roce 2004 vydal ve své ediční řadě. Nedávno jsem si znovu prohlížel jeho ilustrace k Villonovým a Morgensternovým básním a k Hesseho pohádkám. Jaký výrazný výtvarný rukopis a jaké pokaždé odlišné „vdechnutí“ básnického díla! V současné době probíhá v Západočeské galerii v Plzni souhrnná celoživotní výstava jeho grafických prací, ilustrací, autorských knih a volné tvorby. Už při pouhém listování obsáhlým katalogem jsem si uvědomoval, co všechno o Lubošovi Drtinovi nevím a co od něj neznám. Takže nápad požádat jej o rozhovor pro Kontexty nebyl vůbec od věci. (…)