Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Ve dnech 7.-8. 11. 2008 proběhla na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci patristická konference, kterou pořádalo Centrum pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty spolu s CMTF UP. Toto první celostátní setkání badatelů z řad akademických pracovníků, studentů i širší veřejnosti si kladlo za cíl seznámit nejenom s jednotlivými tématy, jimiž se jednotliví přednášející zabývají, ale vytvořit především vhodnou platformu pro další setkávání a výměnu informací o patristice.

Úvodní přednáška na Patristické konferenci 2008 Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty, konané ve dnech 7.-8. listopadu 2008 v Olomouci. (...)

Jako první novodobý myslitel založil Rousseau své učení o státu na nové antropologii. Jeho argument byl prostý: Pokud nemá demokracie zůstat utopií, formou státu určenou spíše bohům než lidem, musí nejdřív vzniknout „nový člověk" - člověk očištěný od sebelásky, který věrohodně ztělesňuje veřejnost, citoyen, nikoli bourgeois. Požadavek „nového člověka" nachází v 19. století širokou, mnohohlasou ozvěnu - stačí vzpomenout na jména jako Weitling, Marx, Lassalle a Nietzsche. Někteří raní socialisté, když mluví o „novém člověku", sahají po křesťanské slovní zásobě.

Hans Maier (1931) studoval ve Freiburgu, Mnichově a Paříži, absolvoval prací o Francouzské revoluci a církvi. Habilitoval se na Univerzitě v Mnichově v roce 1962 a vyučoval zde dlouhodobě politické vědy a historii. V letech 1970-1986 byl bavorským ministrem pro vyučování, kult, vědu a umění. V roce 1988 převzal známý stolec Romana Guardiniho pro křesťanský světový názor, náboženské a kulturní teorie v Mnichově. Pracoval také v Centrální komisi německých katolíků, v předsednictvu Görresovy společnosti a v dalších významných institucích.

Druhý vatikánský koncil patří jistě k nejvýznamnějším událostem 20. století, a to nejen z hlediska církevněhistorického. Tento sněm souvisí s politickým uvolňováním 60. let, se změnami v oblasti náboženské, kulturní i společenské. Týká se Evropy a vlastně celého světa, neboť církev na něm otevřela celosvětová témata a diskutovala o nich - přes hranice konfesí a světonázorů. Koncil též ukázal, jak pluralitní je katolické společenství věřících - článkem José O.

Při příležitosti nového milénia uspořádala Oxfordská univerzita prestižní sérii veřejných přednášek o dějinách křesťanství. Přední britští badatelé se pokusili vytvořit syntetický historický obraz dosavadních církevních dějin. Na základě těchto vystoupení vznikla kolektivní monografie, z níž přinášíme část věnovanou 20. století, která může být dobrým podnětem pro srovnání ostrovních a kontinentálních důrazů (není náhodné, že text přednášky se věnuje především otázkám misie církví a její proměně v právě uplynulém století). (...)

Pařížský biskup Étienne Tempier vydal dne 7. března 1277 dekret, jímž odsoudil pod trestem exkomunikace celkem 219 heterodoxních tezí. Tyto teze údajně šířili a komentovali mnozí studenti na artistické fakultě pařížské univerzity (nonnulli parisius studentes in artibus). Výčet zakázaných témat předchází krátký úvod, v němž vyniká následující obvinění. (...)

Jsou tomu už dvě tisíciletí, co Ježíš Nazaretský putoval po palestinských cestách, zájem našich současníků však vzbuzuje i nadále. Ať už jej chápeme jako moudrého učitele, zvěstovatele očištěného náboženství s pevnými kořeny v srdci či jako společenského vizionáře, hlásajícího svět, v němž panuje sounáležitost - tento muž, který byl během svého života prakticky neznámý, vykázaný do odlehlé provincie římské říše, promlouvá dodnes, a to i k těm, kdo prohlašují, že v Boha nevěří.

Niall Ferguson: Britské impérium. Cesta k modernímu světu. (Misie.) Prostor, Praha 2007. (...)

Mottem výstavy Světové chrámy na dlani, uspořádané brněnským Diecézním muzeem v kryptě katedrály sv. Petra a Pavla, byly myšlenky velkého spisovatele a myslitele dvacátého století Antoine de Saint-Exupéryho. S pojmem chrámu pracuje Saint-Exupéry velmi často jako s jedním ze symbolických obrazů pro cíl a smysl lidského snažení a života vůbec. Ve své Citadele píše: „Schodiště k chrámu je nutné, jinak by chrám zůstal prázdný. Ale důležitý je pouze chrám. Je nutné, aby člověk žil a aby nacházel kolem sebe prostředky, které mu umožňují růst. Ale to všechno je pouze schodiště k člověku.