Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Stanisław Dziwisz: Život s Karolem: Vzpomínky osobního sekretáře Jana Pavla II. v rozhovoru s Gianem Frankem Svidercoschim. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007, 183 s., z italštiny přeložila Jindra Hubková, ISBN 978-80-7195-173-5. (...)

Israel Finkelstein - Neil Asher Silberman: Objevování bible: Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie. Vyšehrad, Praha 2007, 385 s., z angličtiny přeložila Marie Čapková, ISBN 0-684-86912-8. (...)

Nedaleko Teplic na úpatí „královny Českého středohoří" - hory Milešovky - leží obec Bílka. Její jméno se odvozuje od říčky Bíliny a mléčného zbarvení její vody. Existuje ale i mytická varianta spojená s Krokovou vnučkou Bělou, která měla Bílku už v roce 744 osobně založit. Bílá barva charakterizuje i novou kapli, umístěnou na silně svažité návsi na místě starší stavby z roku 1639, ke které se konaly poutě ještě za druhé světové války. Tato kaple byla časem poškozena kořeny prastaré lípy a minulý režim využil této záminky k jejímu odstranění. (...)

V rámci soudobých dějin komunistických zemí je velmi zajímavý fenomén skryté (podzemní) církve, kterému se budeme věnovat v rozmanitých souvislostech. V tomto čísle CD uvádíme první část vzpomínek kněze a biskupa skryté církve v Československu Jana Konzala. Narodil se v roce 1935 ve Zbuzanech-Třebonicích a stal se při svém oficiálním zaměstnání teologem, organizátorem podzemních vzdělávacích kurzů a spisovatelem (srov. vzpomínky Pavla Hradilka in: http://www.cdk.cz/ts/clanky/88/svedectvi-o-janu-konzalovi/).

Během posledního půlstoletí vznikla celá řada zajímavých textů z dílny křesťansky orientovaných myslitelů, které nejsou dosud vydány, neboť byly publikovány neoficiálně, v rámci samizdatů, nebo zůstaly neotištěny. Rádi bychom připomněli některé z nich, přinejmenším ty, které mají značnou hodnotu pro pochopení křesťanské orientace v komunistické éře.

Byl jsem požádán o zamyšlení nad současným stavem studií devatenáctého století a o úvahu nad tím, zda lze pokládat tento obor za „metadisciplínu", na jejímž základě by se rozmanité techniky a analytické přístupy „disciplín", z nichž humanitní studia v naší době sestávají, daly zkoordinovat a sjednotit ve skutečně „interdisciplinární" podnik. Rozumí se, že jde o nesmírný úkol, a bylo by ode mne pošetilé naznačovat, že snad bude možné zhostit se ho náležitě v omezeném prostoru, který mám k dispozici.

„Jsem chiméra mého století, nepočínám si ani jako klerik, ani jako laik," svěřuje se Bernard z Clairvaux v jednom dopise, přesto držel prst na tepu doby, stačil napomínat papeže, zreformovat klášterní zpěv, pronést známá kázání o Písni písní, psát o pohrdání světem a lásce k Bohu, aktivně horovat pro druhou křížovou výpravu, zapsat se jako učenec, jemuž plynou slova z úst jako med (doctor mellifluus), vstoupit do dějin západní mystiky a prosadit se jako vůdčí představitel cisterciáckého řádu. (...)

Záměrem tohoto článku je upozornit na to, že snahy o návrat Židů do Palestiny mají hluboké kořeny v křesťanských eschatologických představách o tisícileté říši Kristově. Toto úsilí, často charakterizované jako křesťanský sionismus, tedy předcházelo vzniku politického sionismu. Zároveň chce článek ukázat, jaký vliv měl vznik Izraelského státu (1948) a v ještě větší míře dobytí Jeruzaléma v šestidenní válce (1967) na oživení těchto eschatologických vizí v některých fundamentalistických hnutích mezi protestantskými křesťany ve Spojených státech i v jiných zemích.

Text afrického anglikánského arcibiskupa je možné považovat za aktuální výzvu, která reaguje na rozporuplnou situaci, v níž se ocitlo světové anglikánské církevní společenství. Obsahuje však i celou řadu historických interpretací, které mají posloužit vysvětlení současné orientace ugandských anglikánů, kteří se - díky reinterpretaci reformační tradice i díky evangelizační (evangelikální) obrodě dostali do rozporu se sesterskými církvemi, především na Západě. (...)

Vzájemné pronikání křesťanství a lidové kultury Evropy devatenáctého století není nikde viditelnější než ve vlivu, který měly na představivost mnoha lidí rituály přechodu. (...) V očích katolíků dostávaly křesťanský křest, sňatek a pohřeb ještě další rozměr díky přesvědčení, že tyto obřady odlišují lidské bytosti obdařené nesmrtelnou duší od zvířat, která zaniknou. Do katolického popisu těch, kdo zanedbali nebo odmítali tyto obřady, proto snadno vstupovala představa zvířete.