Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Ludvíka Kunderu jsem osobně znal od 18. října 1959 – čili celkem 51 let. Od roku 1983 až do roku 2010 jsme společně chodili do sauny. Na podzim roku 2010 jsem mluvil na jeho pohřbu… To je dost dlouhá doba a těch několik tezí ji nemůže vyčerpat a zachytit v celistvosti – jen nastíní obrysy tohoto vztahu… (…)

Kunderova první báseň, kterou jsem přeložil, byl Počátek románu. Báseň není úplně správný výraz. Kunderovy básně byly do té doby přehledné – možná 5 až 20 veršů.

Ivan Foletti je profesorem Semináře dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, kde vede Centrum raně středověkých studií a Knihovnu Hanse Beltinga.

Je známo, že ve filozofii, na rozdíl například od přírodních věd, není – přísně vzato – žádný pokrok. Pokladnice filozofie jsou sice bohaté poznáním, ale fundus vědy, který by bylo možné jednoduše převzít a stavět na něm, je stále omezený, a vlastně ani není tím, co by bylo na filozofii nějak obzvlášť přitažlivé. Filozofie začíná stále znovu, od počátku. (…)

O času již bylo napsáno mnoho důležitých knih. K nejznámějším patří jistě studie astronomů, kteří přemýšlejí o tom, kdy vznikl vesmír, a pátrají po nejzazší hranici času astronomického. Velký třesk se stal symbolem naší doby – symbolem, který sahá za hranice naší představivosti časové i prostorové. Následující text nabízí několik postřehů o času, jak jej může vnímat historik.

Během roku 2021 došlo v Evropské unii k zásadnímu politickému rozhodnutí, které však zůstalo zcela ve stínu probíhající epidemie covidu-19 a také vnitropolitického vývoje v jednotlivých státech. Jedná se o rozhodnutí EU přijmout cíl klimatické neutrality kontinentu do roku 2050. Závažnost tohoto cíle a dopad na každodenní život lidí v Evropě není možné podcenit.

Trojice Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman je předmětem živé a často velmi polemické debaty. Jedná se o důsledek hluboké stopy, kterou všichni tři zanechali v české politice, a to nejenom při výkonu své prezidentské funkce.

Téměř přesně po dvou dekádách skončila letošním odchodem spojenců z Afghánistánu významná etapa v dějinách Západu. Je to okamžik, kdy je vhodné na ni pohlédnout z historického odstupu a připomenout si její bombastický začátek ve stylu postmoderní křížové výpravy i její – původně velmi silnou – konotaci civilizační mise euroamerické civilizace ve prospěch svobody, demokracie a liberalismu.