Ztracený ráj Pierra Bonnarda

V den, kdy přišla zpráva o Bonnardově smrti (23. ledna 1947), se v pařížských denících objevilo pouze datum jeho narození (3. října 1867), několik běžných frází o „malíři světla“ a informace o tom, že je autorem ilustrací k Verlainovi a k Mir­beauovi. V den jeho pohřbu jsem našel jen pár nepatrných zmínek. A to bylo všechno. Toho dne se udály důležitější věci, především šlo o aktuální problém zvaný ravitaillement (zásobování) – do Paříže se v dostatečném množství nedostávalo maso – a probíhala také výměna telegramů a dopisů mezi britským ministrem zahraničí Ernestem Bevinem a J. V. Stalinem. A řada dalších běžných událostí.
„Opravdu Francouzům nedochází, koho ztratili?“ pomyslel jsem si. Protože Bonnard je v podstatě „neaktuální“. Bonnard je minulost, což je i pro Francouze opravdu „ztracený ráj“.
Ale po hloupých či povrchních zmínkách v denním tisku se už v týdenících objevila řada článků a výpovědí o něm. Georges Braque vyslovil o Bonnardovi větu, která se plně shoduje s tím, čeho jsem se chtěl v souvislosti s ním dotknout: „Jeho radost ze života byla znamením jeho doby. Ale není patrně znamením té naší.“ (…)