Život rekluzy

Model asketického ideálu nazývaný anachoretství se objevil již v křesťanském starověku. Tehdejší anachoreta vedl osamělý styl života na opuštěném, od civi­lizace vzdáleném místě a pojmenování se krylo s pojmem eremita neboli pous­tevník. Toto radikální rozhodnutí na cestě ke křesťanské dokonalosti činily také ženy. Někdy v 6. století se vynořila podoba anachoretství, která se v průběhu středověku, zejména v jeho vrcholné a pozdní fázi, proměnila ve významný fe­nomén duchovního a zasvěceného života v křesťanské západní Evropě. Byl to život v ústraní cely nebo menšího obydlí, jež byly přistaveny ke zdi farního nebo klášterního kostela. Na rozdíl od středověkého poustevnictví, tj. života v osamo­cení na nepřístupných místech, v bažinách či lesích, označuje současná odborná literatura pojmem anachoretství osamělý život uprostřed civilizace a v blízkosti lidských osad. Středověké prameny však zmíněné pojmy striktně nerozlišovaly. Souviselo to jistě i se skutečností, že anachoretství nebylo podchyceno v kano­nickém právu a jeho místo v církvi se postupně hledalo. Tento způsob života v ústraní se stal v očích věřících ideálem křesťanské dokonalosti a následovaly jej osoby mužského a ženského pohlaví, přičemž v některých oblastech počty žen několikanásobně převyšovaly počty mužů. (...)