Zelení se představují

Počátkem března představili českým a moravským voličům svůj předvolební program „Kvalita života" naši zelení. Strana se v něm na několika místech charakterizuje jako liberální a přichází se širokým spektrem problémů, zahrnujícím nejen vlastní ochranu životního prostředí, ale i daňovou reformu, zdravotnictví, ochranu spotřebitele, školství a vědu, přímou demokracii (přímé rozhodování na úrovni municipalit, přímá volba prezidenta), ochranu rodiny a dítěte, rovnou příležitost pro ženy, důchodovou reformu, bytovou politiku a mnohá další témata. Zelení se představují jako vážný konkurent ostatních politických stran - strana pro všechny voliče, nejen pro ekology. Porovnejme proto jejich volební program s ostatními evropskými zelenými stranami, kterých jsou více než tři desítky.

Většina z nich se nachází na levé nebo středolevé straně politického spektra. Kromě péče o životní prostředí mají evropští zelení ve svých programech nepřekonatelný odpor k nukleární energetice, feminismus a genderovou rovnost, lidská práva, pacifismus a nenásilí, ochranu práv zvířat a podporu přistěhovalců z rozvojových zemí, respektive multikulturalismus. Po problémech ve Velké Británii, Nizozemí, Francii a Dánsku se většinová společnost dívá na takovou podporu liberální imigrační politiky s nedůvěrou. Jinde jsou v zelených stranách obhájci menšinových skupin, například gayů a lesbiček v katolickém Polsku, což opět vedlo k malému zájmu voličů. Ve Finsku zelení doplatili na podporu měkkých drog.

Zelené strany často vznikly sdružením malých nevládních organizací, které se utvářejí kolem výrazných osobností nebo specifických zájmových skupin. Takové strany jsou obvykle nečitelné, trpí vnitřními rozpory a štěpí se (Itálie, Nizozemí, Norsko, Řecko). Zdá se, že ve většině případů není nápodoba výrazně levicových a radikálních německých Grünen příliš úspěšná. Ukazuje se, že relativně etablované zelené strany, kterým se podařilo dostat do národních parlamentů, mají širší programový záběr. Například v Lucembursku zelení spolupracují s křesťanskými demokraty a kromě komunální politiky mají ve své agendě otázku úpravy daní a sociálního systému. Ve Švédsku jsou naopak zelení levicovou nacionalistickou stranou, která je proti přijetí jednotné měny a populisticky požaduje vystoupení země z EU.

Ve Švýcarsku se zelení charakterizují jako strana levého středu, která má široký, prakticky zaměřený program, do něhož patří energie, doprava, geneticky modifikované potraviny nebo drogy. Ve Skotsku jsou zelení úspěšnější než v Anglii a Walesu, angažují se v prosazování sociálních programů, v podpoře alternativních zdrojů energie, jsou proti geneticky modifikovaným organismům, podporují malé zemědělce a pěstitele biopotravin. Rakouští zelení, kteří jsou středovou stranou spolupracující se sociálními i křesťanskými demokraty, jsou silně ovlivněni ekofeminismem, podporou nenásilí a široce sdílejí odpor proti jaderné energetice. Zdaleka nejúspěšnější jsou však zelení v Lotyšsku, kde (ve vládní koalici s agrární stranou) získali pod vedením pragmatických a věrohodných politiků křesla ministrů životního prostředí, zemědělství a sociálních věcí.

Většina těchto stran založila v Římě v únoru 2004 Evropskou stranu zelených, ke které se čeští zelení ve svém programu hlásí a jsou jejími členy. Program této „zelené internacionály" zahrnuje i některá témata, která nacházíme v programu „Kvalita života" (kategorické „ne" nukleární energii, genderová rovnost, veřejný přístup k informacím či podpora open source softwaru).

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004 sdíleli zelení nejen stejné programové cíle, ale i stejná hesla. Přitom, jak je patrné z uvedeného přehledu, jsou mezi nimi jak eurofederalisté, tak i euroskeptici. Velmi populistickým gestem se jeví například jejich odmítnutí návrhu tzv. Bolkesteinovy směrnice k liberalizaci služeb. Zelení se v Evropském parlamentu staví po bok odborářů a xenofobních populistů všeho druhu, strašících své spoluobčany polským instalatérem. Zelení uvádějí jako důvod sociální a ekologický dumping ze strany nových členských zemí. Komunitární právo je ale pro všechny členy stejné. Zarážející navíc je, že ekonomické a sociální důsledky dovozu levného textilu a dalšího spotřebního zboží z komunistické Číny zeleným nevadí.

Některé body „Kvality života", které českého voliče překvapí nebo jim moc neporozumí, tedy pocházejí z myšlenkové dílny European Green Party. Jde nejen o poněkud hypertrofující genderovou rovnost (vedle rozumného řešení prostituce a pornografie), ale i o zmíněnou podporu open source softwaru nebo liberální přistěhovaleckou politiku.

Velký důraz je kladen i na energetickou politiku, respektive na odklon od závislosti na ropě. Čeští zelení v mnohém opakují tzv. Vídeňskou deklaraci odmítající nukleární energii a kritizující velké elektrárenské a petrochemické firmy. Jejich text byl zveřejněn jen pouhý den před návrhem nové energetické strategie EU. Je zajímavé srovnat energetické vize našich zelených s oběma dokumenty. Zatímco prioritami energetické politiky EU jsou jednotný energetický trh, diverzifikace zdrojů, bezpečnost, solidarita dodávek a vývoj nových technologií s ohledem na ekonomickou konkurenceschopnost EU, čeští zelení v duchu Vídeňské deklarace kritizují ČEZ jako vývozce elektrické energie (na společný trh!). Na druhou stranu futuristické vize vodíkové energetiky více připomínají prezidenta Bushe a americké „neocons" než energetickou strategii EU. Komise navíc velmi opatrně sděluje, že bude nutno zahájit objektivní, transparentní a dobře informovanou debatu o budoucnosti jaderné energetiky v Evropě. Jaderná energetika podle názoru Komise „představuje největší zdroj energie neemitující oxid uhličitý" a pomáhá k plnění Kjótského závazku. Program „Kvalita života" zdůrazňuje velký potenciál úspor, který je možná až 50 % ve srovnání se 20 % zmiňovanými v dokumentu Komise. Pak ovšem nemá smysl investovat do nových a drahých zdrojů obnovitelné energie, což jen umožní ČEZu další nadprodukci laciné energie vyráběné v málo účinných, zastaralých a prakticky odepsaných uhelných elektrárnách.

Splnění podmínky 8 % elektřiny z obnovitelných zdrojů lze snáze dosáhnout masivními úsporami tepla a elektrické energie a současným odstavením většiny zastaralých a neúčinných uhelných elektráren. Program nezmiňuje čisté uhelné (clean coal) technologie s vysokou energetickou účinností a se zachycováním oxidu uhličitého, což je výzkumný směr bohatě dotovaný z fondů Společenství. V programu (chválabohu) nenajdeme explicitně uvedeny drahé a neúčinné větrné elektrárny, které často narážejí na odpor místních obyvatel (hluk, ničení krajinného rázu, kolize s ptáky). Rozumněji proto působí důraz na energetické využití biomasy, která na rozdíl od kontroverzních větrných elektráren bude vytvářet na vesnici nová pracovní místa.

Specifickým rysem je podpora ekologicky šetrného zemědělství a podpora obnovy krajiny, což může pomoci získat hlasy na venkově. Někde ovšem zelení vtipně kopou do otevřených dveří, což méně informovaný český volič nepozná, a navrhují stejné priority a opatření, která jsou současnou vládou připravována v rámci Národního rozvojového plánu (NRP) a navazujících regionálních a sektorových operačních programů pro příjem finančních prostředků z fondů Společenství v letech 2007-2013.

Program, který míří na mladé voliče, nejen navrhuje snížení věkové hranice pro volby do parlamentu na šestnáct let, ale přináší i tak podivný bod, jakým je podpora pěstování technického konopí. Řeší i nulové školné nebo zrušení přijímacích zkoušek na střední a vysoké školy. Dokonce v tom vidí odbourání genderové nerovnosti - jako by dívky byly při přijímačkách diskriminovány. To jsou ovšem populistické řeči, které neřeší omezené kapacity poslucháren a laboratoří a hlavně nedostatek kvalitních pedagogů.

Zajímavou částí „Kvality života" je oddíl věnovaný zahraniční politice, kde jsou v mírné formě uváděny levicové myšlenky European Green Party včetně antiamerikanismu, přesvědčení o tom, že pouze rozvinuté země mohou za všechnu bídu světa, kritika „tzv. boje proti terorismu", respektive obhajoba islámu a multikulturalismu. Jsou zde i nerealistické požadavky na radikální, jednostranné snižování emisí skleníkových plynů s uvedením neurčitelné hranice maximálního přijatelného růstu teploty o 2 stupně Celsia. Jak se ale stanoví strop vypouštěných emisí, když statistické chyby klimatických modelů jsou ± 1 až 2 stupně Celsia? Není zmíněna skutečnost, že emise Číny, Indie, Brazílie, Jižní Koreje a dalších „emerging economies" rostou několikanásobně rychleji než emise EU. Renegociace Kjótského protokolu s důrazem na diferencovanou odpovědnost všech zemí pro zelené nepřichází v úvahu.

Pokud se čeští zelení nepoučí z širokého neúspěchu evropských zelených stran, které dnes jsou sice přítomny v patnácti národních parlamentech, ale pouze v jediné vládě (Lotyšsko), a budou i v Čechách opakovat levicové mantry svých kolegů z European Green Party, dopadnou po čase stejně špatně, bez ohledu na letošní očekávaný volební zisk. Proenvironmentálně orientovaní občané budou stěží volit rozhádaný hlouček technofobů, ekofeministek, levicových snílků a vegetariánů. Raději dají hlas pragmaticky myslícím a transparentně jednajícím politikům nezatíženým korupcí a klientismem. Také by bylo dobré udělat pořádek ve veřejném financování ochrany životního prostředí a ukončit diletantismus ve vedení příslušného ministerstva. Držme proto palce zeleným „realos", aby si poradili s nevypočítatelným proudem „pestrých a barevných", který jejich strana přitahuje.