Zdravice pro Františka X. Halase

Vážený pane profesore Hanuši,
požádal jste mě o stručnou zdravici se vzpomínkou na mého přítele profesora a diplomata Františka X. Halase. Protože patřím mezi čtenáře vašich Kontextů, jsem opravdu rád, že mohu Františkovi popřát na vašich stránkách. Již název vašeho časopisu Kontexty vystihuje celoživotní styl, ale i práci Františka Halase. Myslím, že to byl velký dar a nikdy bych nejezdil do Brna tak často, kdyby nebylo Halasových a naší práce na Jeruzalémské bibli během let. Byla to pěkná řádka společných víkendů strávených prací nad textem Knihy knih, ale také velká řada rozhovorů nad otázkami literatury, kultury, politické situace a životě církve. Byl to určitý salon, neboť to bylo setkání s celou rodinou, Františkem, paní Dagmar, oběma dcerami, ale také řadou hostů. Některé jsem přiváděl já, některé přivedli oni. Občas mým hostem byl i náš společný přítel otec biskup Stanislav Krátký, pozdější mikulovský probošt. Jsou někdy chvíle, kdy s určitou nostalgií, možná i smutkem, vzpomínám na naše společné chvíle a dialogy, v kterých nechybí přátelství, úcta k druhému, ale i veliká radost. Tolikrát jsem mohl říci: „Aha, tak to je.“ Mohl jsem se na Františka obrátit se slovy: „Jak vidíš to či ono,“ ať to byla filologie či historie, a odpovědět: „Díky, to jsem potřeboval.“ Přišla-li řeč na výtvarné umění nebo poezii, pak jsme byli skutečně v prostředí, které bylo navýsost kompetentní se k těmto otázkám vyjadřovat. Zcela jistě byli při těchto setkáních přítomni i ti, kteří již mezi námi nežili nebo byli na hony vzdáleni, protože komunistický režim nemiloval dialog a svobodný rozhovor, ale naopak ho nenáviděl, trestal a likvidoval. Byla by to celá litanie jmen spisovatelů, básníků, teologů, filosofů a umělců, kteří bývali tématem našich rozhovorů. Dovolím si alespoň na některá jména vzpomenout: Dominik Pecka, Metoděj Habáň, Jan Zahradníček, Renč, Reynek, Durych, Viktor Fischl, Bernanos, Maritain, oba Greenové, Růžena Vacková, Nina Svobodová… Musím končit, nebyl bych stručný. Myslím, že Františkovi vděčíme za určité interdisciplinární propojení mezi historií, filologií, literární vědou, biblistikou, teologií, ale také životní zkušeností literáta a intelektuála dvacátého století. Jeho jubileum říká, že je pamětníkem a spolutvůrcem čtyř generací, a dá-li Pán Bůh, nebudeme mu přát jenom k osmdesátinám, ale i k budoucí stovce. Nebyl jen překladatelem, ale i tvůrcem, autorem, diskutérem, pedagogem a diplomatem. Budu-li upřímný, nemůžeme popřát pouze jemu samotnému, ale také jeho manželce paní Dagmar, protože v mnoha případech jde o práci dvojice.
Milý Františku, přeji ti k těm čtyřem dvacítkám, jak vidíš, francouzštině se nevyhneme, Boží požehnání, to je milost, zdraví, odvahu a sílu!

Dominik kardinál Duka OP, arcibiskup pražský a primas český