Z propasti dole do propasti nahoře

Dva muži pocházející z Vysočiny. První: sedlácky ramenatý venkovský kněz Josef Toufar, druhý drobný a křehký básník a intelektuál Jan Zahradníček. Mohli se potkat před válkou na letním akademickém týdnu v Dalečíně, kde Zahradníček přednášel a Toufar se účastnil jako pozorný posluchač, nicméně jedno je jisté – navzájem o sobě věděli. Kněz znal básníkovy verše a jeho sbírky měl ve své knihovně. A básník se dozvěděl o zapadlé Číhošti i místním administrátoru Toufarovi na začátku roku 1950 a napsal o číhošťském kříži několik jasnozřivých veršů. Byli si v mnohém blízcí. Mohlo by se říci – příbuzní po duchu. Oběma nescházel humor, oba žili Kristovo evangelium naplno a vroucně. (…)