Z knih R. I. Malého a I. R. Malé

O jednotnou formu inteligence

R. I. Malý

Nejsmutnějším zjevem naší doby jest úpadek inteligence. Úpadek v každém směru: v smýšlení i v praxi, zevně i uvnitř, v tvorbě i podmínkách hmotných. V běžné společnosti dnes větší úctě se těší barový gentlas a zbohatlý hokynář nežli vzdělaný inteligent v ošumělém kabátě. Kulturní nadšení dnes nikoho nestrhuje, náboženská, filosofická a umělecká myšlenka dnes není kolektivní silou, jako bývala, a čistý rozum a pevný mravní charakter se cení dnes právě tak málo v praxi jako v žurnalistice i v umění. (…)

Heslo dne

R. I. Malý

Hlavní zlo a výsměch demokracii bývá často spatřován jen v oligarchickém systému, kterým se dnes u nás vládne. Jaká pak demokracie, říkají takoví kritikové, když o všem tu na konec rozhoduje jen několik jednotlivců, soustava „Pětek“?

To je však souzení bláhové a také nesprávné. Je to souzení nesprávné, protože nejde na kořen. A je to souzení bláhové, protože i kdyby výtky byly sebe správnější – vždy ještě tu je možno roztočiti onen známý koaliční kolotoč, jenž říká: Mnohé z těchto výtek uznáváme. Ale uvažte, že nevládneme sami, nýbrž jsme jen de-mo-kra-tickými nástroji parlamentu! Parlament jest orgán složitý. Je v něm veliký spor zájmů. Koalice je dnes nutna. Také Pětky. Řekněte nám lepší vládní formu a my, jak tu jsme: Švehla, Kramář, Šrámek, Meissner, Stříbrný – rádi do ní přejdeme! Zatočí se hlava a kritik jest usazen. Jinou vládní formu! Ano, kde vzít vládní formu, která z politiků činí genie?

Z trilogie „Bez počítku a konce“

I. R. Malá

Ukázka z trilogie Bez počátku a konce zaznamenává ve vzpomínce chvíle myšlenkového rozchodu R. I. Malého s F. X. Šaldou pohledem I. R. Malé, vystupující zde pod svým vlastním křestním jménem Anna. Na tuto trilogii svým způsobem navazuje dosud nevydaná kniha R. I. Malého S F. X. Šaldou tehdy i nyní (viz pozn. č. 12), která se mj. zabývá všemi podrobnostmi vývoje vztahu mezi Šaldou a R. I. Malým.

* * *

„Rudolf vydal svou pátou knihu r. 1925. Od té doby chodí zamyšlen a jakoby nesvůj. Vím, že důvodem jeho zamlklosti nejsou nějaké vnější události. Jeho zamyšlení souvisí s nálezem ,klíče‘. Pracuje v mysli na novém díle. Vzpomeň a viz Ženeva r. 1924.1 Přemýšlí o nové knize.

Má-li domov, nikdy není nespokojen. Stačí mu jeden, dva dobří přátelé. O nepřátele se nestará. Jsou to lidé, kteří těžko snášejí čestnost, otevřenost a nestrannost jeho povahy. (…)