Vzplane-li přece jen tma…

Mudrc bělmem

Mudrc zlostným bělmem.

Dopolední rty šikmo.

Odpoledne tiskne tep dějin

znaleckým palcem.

Na jazyku sucho,

učí o poznané nutnosti.

Tady se není čemu divit.

A tam se nebude čím chlubit.

Přesto se posledním dechem

neochotně, zato profesionálně zvolna

ptá:

Proč jsem byl,

když už skoro nejsem?

(…)