Význam znovuzvolení George W. Bushe

Znovuzvolení George Bushe znamenalo pro většinu politiků a žurnalistů ve Francii hluboké trauma. Ve chvíli, kdy byly v nočních hodinách oznámeny výsledky, se někteří z nich přímo sesypali v slzách. Víkendová vydání novin byla plná zneklidňujících úvodníků. Když jsem ve své poslední knize rozebral důvody, proč bude Bush znovu zvolen prezidentem, dostal jsem stovky agresivních mailů - jejich útočnost byla ovšem zástupná: protože nemohly zasáhnout Bushe, trefovaly se alespoň do mne. To vše mě jen utvrdilo v základním dojmu, že francouzští pseudomyslitelé, kterým zjevně nedocházelo nic z toho, co se odehrávalo za poslední čtyři roky, nepochopí nic ani v příštích měsících a letech.

Přejdeme-li nyní k vážným věcem, můžeme se pokusit odlišit vítěze a poražené amerických voleb a odhadnout, jaké budou jejich střednědobé důsledky.

Začněme u poražených. Do této kategorie bych zařadil Demokratickou stranu jako celek, neboť demokraté porážkou v těchto volbách ztratili téměř všechno. Republikáni mají v rukou Bílý dům, posílenou většinu v obou komorách Kongresu a jejich počet se rozšíří i mezi soudci Nejvyššího soudu. Demokratická strana zaznamenala velice zřetelnou ztrátu u hispánců i Židů a v mírnější podobě též u afroameričanů. Je stranou „lepších" lidí z velkých měst, vysokoškolských učitelů, novinářů a lidí od showbyznysu. Ztratila však kontakt s americkým lidem, který nevyznává stejné hodnoty jako ona a má také odlišnou vizi Ameriky. Nechce-li být natrvalo menšinovou stranou, bude se muset velmi rychle vnitřně reformovat.

Do kategorie poražených patří rovněž miliardáři jako Geor­ge Soros, kteří si mysleli, že americké volby se dají koupit pomocí tučných šeků a několika reklamních spotů. Mezi ty, kdo utrpěli zdrcující porážku, patří také značná část novinářů z amerických masmédií. Ti dávali příliš ostentativně najevo svoji politickou náklonnost a ukázalo se, že jim nečiní potíže dopouštět se těžkých faulů.

V cizině patří mezi ty, kdo prohráli, především síť Al-Kajdy. Pokus ovlivnit nepřímo hlasování prostřednictvím videokazety, na které hovořil Bin Ládin, nepřinesl očekávaný výsledek. Navíc by atentát na Spojené státy těsně před volbami semkl Američany ještě více kolem Bushe. Do stejné kategorie patří islamistický fašismus, který má dnes pravděpodobně už svou budoucnost za sebou, zbytkové diktatury a plutokracie arabsko-muslimského světa, totalitarismus mullů v Íránu i jejich naděje, že tu díky atomovým zbraním budou na věčné časy. Mezi poražené lze zahrnout také francouzsko-německé souručenství, obzvlášť ambici Francie hrát rozhodující roli v utvářející se Evropě. A rovněž palestinskou vládu, která doufala v návrat demokratů do Bílého domu a v oživení iluzí z Osla.

A teď k vítězům. Kromě Bushe a zachování mocenské síly USA chci zmínit příslušníky americké armády: jak by bylo možné vojákům vysvětlit, že jejich vrchní velitel byl odvolán a nahrazen někým, kdo jim říká, že vedou špatnou válku, nesprávným způsobem a na nesprávném místě? Američtí vojáci byli utvrzeni ve svém poslání a nyní v něm mohou pokračovat s ještě větší efektivností.

Mezi vítězi nelze opomenout ani ty, kdo počítají s Amerikou, že jim pomůže zajistit další růst demokracie v jejich vlastní zemi: Hamída Karzáího či Ajáda Allávího a jejich afghánský a irácký lid. Je nutné připomenout i hlavní odpůrce arabsko-muslimských diktatur, Michela Aúna a Samy el Chúrího v Libanonu nebo Farída Ghadrího v Sýrii. Mezi vítěze bych zařadil také Íránce, kteří už mají plné zuby zaostalé diktatury vytvořené ajatolláhem Chomejním. A pochopitelně také Izraelce, kteří vidí, jak rostou jejich šance konečně žít v míru a bezpečí, neboť Bush je první americký prezident, který výslovně pochopil, co znamená mír a bezpečnost pro Izrael: moci disponovat hranicemi slučitelnými s požadavky národní obrany a nemuset se neustále ohrazovat proti argumentu „práva na návrat".

Odvažuji se dokonce říci, že i samotní Palestinci by se mohli po určité době zařadit mezi ty, kdo na Bushově znovuzvolení vydělají. Nemohou již doufat, že něčeho dosáhnou pomocí teroristických atentátů a podněcováním nenávisti. To vše v nich může bezprostředně vyvolávat pocity frustrace. Ale po frustraci nutně nastane konfrontace s realitou. Co mohou Palestinci dělat, nelze-li již nadále snít o zničení Izraele, protože je stále více zřejmé, že podobné snění je prázdné a marné? Pokusit se žít v harmonii, nebo provést kolektivní sebevraždu? Tu nelze zcela vyloučit, ale v kontextu asistovaného pokroku v arabsko-muslimském světě není vyloučena ani volba pragmatické a konstruktivní politiky. Zmizení Arafata téměř ve stejném okamžiku, kdy byl znovu zvolen Bush, se může právě v tomto kontextu jevit jako znamení, že se uzavírá krvavá stránka a že doba smutnění po zhoubných iluzích musí skončit.

Spojené státy budou v průběhu příštích let určujícím faktorem a těžištěm rodícího se, nového uspořádání světa, jež bude existovat i nadále. George W. Bush umístil do středu tohoto nového uspořádání svůj „projekt velkého Středního východu" a vše naznačuje, že v něm bude pokračovat. V průběhu následujících let má být změněna celá jedna světová oblast, která sahá od Maroka po Pákistán. Spojené státy také učiní vše na podporu Evropy, v níž budou mít větší váhu nově vstoupivší země, které budou posilovat transatlantické vazby a jednotu Západu, na úkor francouzsko-německé „staré Evropy".

Rusko bude i nadále považováno za důležitého strategického partnera Spojených států; Putin u nich nalezne porozumění při nutnosti čelit islamistické hrozbě. Čína zůstane pod kontrolou, budou posíleny svazky s Indií, Japonskem a Jižní Koreou. Severní Korea bude vystavena systematickému tlaku, pod nímž se režim změní nebo zcela zhroutí. Všichni přátelé svobody a práva nemohou nemít radost z tohoto celkového obrazu, z něhož jistě není a nebude vyloučena ani Afrika na jih od Sahary. Často se zapomíná, že Bushova vláda už v prvním období začala uskutečňovat široce pojatý plán boje proti AIDS, který tento region dosud nezaznamenal - a je jasné, že i ve druhém volebním období v něm bude pokračovat. Vytlačit AIDS ze subsaharské Afriky je základní podmínka, aby se zde mohla obnovit naděje na další příznivý rozvoj. Tato podmínka je mimo vší pochybnost jednou z priorit George W. Bushe.

Z francouzštiny přeložil Josef František Mlejnek, redakčně kráceno.