Vyprané povětří

* * *

- ten večer jsme šli do opery

a ztratili se pod lavinou

jak je to jen možný - miláčku?

zdál se mi v té smrti sen

byla tma a plno sněhu

město prázdné - i já sám

nesl jsem tvůj tmavý kabát

pořád na něj zapomínal

tahal ho jak debil po zemi

padal jsem byl namol

a přece jak víš střízlivý

ano - bylo mi to v tom snu líto

- a co je to v tom okně - ráno?

no kdepak alej - jenom lípy

staré stromy z náletu

víš už se ani neprobouzím

už nejsem - zdám se -

zbývám tu -

(…)