Východní Evropa

„Místo východní Evropy v zahraniční politice Evropské unie - polská perspektiva", tak je nazvána diskuse, k níž jsem přizván. Název k diskusi skutečně provokuje. Oprávněně se totiž nabízí otázka, zda kterýkoli z pojmů v něm figurujících má dnes nějaký protějšek v realitě.

Existuje dnes východní Evropa? Co by případně bylo jejím společným jmenovatelem? Návrat ruské dominance? To je první okruh otázek, jaké si lze položit.

Druhý je spojen s problémem reálnosti toho, co bylo v názvu panelu pojmenováno jako „zahraniční politika Evropské unie". Je tím snad míněno zjevení lady Ashtonové na bruselském obzoru a armáda několika desítek tisíc úředníků, daných jí k dispozici? Lze ji snad nazvat Kissingerem Evropské unie? Chce snad premiér Putin nebo prezident Obama řešit jakýkoli problém ve vztazích s Evropou prostřednictvím horké linky na Hermanna Achilla Van Rompuye? To je okruh otázek čistě rétorických - alespoň pro mě - a nemám v úmyslu nad ním meditovat.

Třetí okruh pochybností je obsažen v předpokladu jediné „polské perspektivy" pohledu na východní Evropu. Perspektiv je několik.

Při zamyšlení nad rozdíly v polských pohledech na východní Evropu musíme vycházet z událostí, které tyto odlišnosti zvlášť silně podtrhly a znovu zřetelně nastolily otázku pojímání (a možná i přejímání) tohoto regionu. (...)