Vycházejte z choroby protivníka

Nehodlám nikoho unavovat frázemi o potřebě semknutosti, kompaktnosti a celistvosti Občanské demokratické strany. Chtěl bych nabídnout pár námětů k zamyšlení, které by neměly být seznamem argumentů, nýbrž podvědomým výchozím bodem v následujících střetech, které povedete.

V ODS prý vládne nervozita. Bezradnost, jak si poradit se stoupajícími preferencemi největšího soupeře. Vedení ODS prý působí matně a nejistě tváří v tvář semknuté a preferenční náskok úspěšně dohánějící ČSSD. Je tomu skutečně tak, jak mnozí tvrdí? Je opravdu důvod k tápání, matnosti a bezradnosti? Je-li tomu tak, je to špatné, zhoubné, poraženecké a každý psycholog-amatér tuto slabinu rozezná na první pohled. Já si to nemyslím. Není důvodu. Vždyť modrá strana má všechny trumfy v ruce a každým dnem, s každým vystoupením českých sociálních manipulátorů přibývá v arzenálu další neocenitelná munice. Jen lépe prohlédnout skutečný obsah jejich každodenních prohlášení a vizí, jen pečlivěji vyhodnotit psychogramy těch, kteří do sebe vstřebávají nemoc svého vůdce a již se považují za budoucí vítěze. Čínský básník, válečník a stratég Sun Tsu řekl: „Není důležité vědět, kolik má protivník mečů, kopí a válečných vozů, důležitější je znát jeho slabiny, jeho nemoc." Vycházejte z choroby protivníka, jíž jsou dnes šokováni i političtí komentátoři, kteří kdysi v podpoře zemanovské ČSSD cítili prostředek k pokoření vaší strany.

Lenin je strana a strana je Lenin. Tak dnes vypadá ČSSD. V jejím čele stojí člověk politováníhodné diagnózy. Na jedné straně chorobně ctižádostivý, ale až doposud vždy druhý, třetí nebo žádný. Na straně druhé tak patologicky ješitný, propadající depresi z každého promarněného bodu obliby, že je schopen osočit z vlastní karikatury i benátské zrcadlo. Závislost na vlastní politické sličnosti je u něj tak silná, že je schopen jezdit po vlastech českých s estrádou. Zkušený a sebejistý politik by přece nikdy neodhalil vlastní obsesi, která může pramenit i z osobního života, ale to komentovat na veřejnosti považuji za nevkusné. Není to fantastická munice?

Jaká je jeho vize republiky a vlastní politické budoucnosti? Menšinová vláda s komunistickou podporou - žádné tajemství, řekne si každý z vás. Hledejme proto jeho pragmatické důvody. Blaho lidu? Nikoliv. Mocný, molochovitý stát, centralizovaný aparát, neproniknutelná síť sekretariátů, ve kterých už žádná skrytá kamera neodhalí podvod a korupci. Provázanost aparátčíků se špatným svědomím, majících každý na každého něco, kontrola médií. Návrat k legislativní i exekutivní totalitě. Proč? On totiž nic jiného nezná a neovládá. Celou svou předlistopadovou kariéru žil mezi komunistickými funkcionáři na jedné straně a veksláky na straně druhé. Cítí se proto stísněn v prostředí praktikované demokracie, proto byl jeho dosavadní postup tak pomalý a proto se dnes obklopuje lidmi, kteří jsou schopni s ním tuto hru hrát. Ať estébáci, komunisté nebo lidé úchylně závislí na moci. Copak není důvodem k optimismu vědomí, že jsou časovanou bombou v jeho vlastních řadách a že každý další krok tímto směrem je aktem odhalení vlastní slabosti, předehrou k budoucímu výbuchu, který mu přičtou jeho dnes strachem se třesoucí soustraníci?

Mějme to na paměti a odhalíme tajemství jeho úspěchu, je-li to úspěch a nikoliv překotné pádění přes populistické oraniště. Nabízí reálsocialistické ešusy plné pečeného bůčku a propocené karavany na chorvatském pobřeží. Nabízí práci rozprodáváním luk a polí, na kterých vyrostou továrny, ve kterých bude český dělník znovu pracovat na páse místo toho, aby vykonával kvalifikovanou práci v malém, ale prosperujícím českém podniku s vidinou vlastního pokroku, vzestupu a rostoucího sebevědomí. Proč je úhlavním nepřítelem českého drobného a středního podnikatele, který by z valné části řešil nezaměstnanost důstojným - a nebojím se říci - vlasteneckým způsobem? Proč nestáhne baterie kaťuší, které české podnikatele ničí daněmi a odvody? Vznikla by totiž silná a stabilní střední třída, o kterou se on opřít nemůže, neboť jí nerozumí, nikdy ji nepoznal a tudíž ji nenávidí. Ano, to je jeho psychogram s mottem strachu z demokracie. Což to, máme-li je podvědomě na paměti, nejsou dostatečně průbojné dělostřelecké granáty?

To vše musí občan od aktivistů ODS v nastávajícím období a v nejrůznějších obdobách denně podvědomě - a zdůrazňuji podvědomě - cítit. Ale musíte pro to najít formu a citlivou cílovou skupinu. Forma důkazů politické převahy grafy a desetinami procent, skandály, aférami a nesplněnými sliby dnes nikoho nezajímá. Občan-volič neuvažuje v číslech statistického úřadu a na pokleslost české politické hygieny si zvykl jak na prohru oblíbeného fotbalového klubu. Uvedu příklad úspěchu i pozitivního postulátu, že by ODS měla sejmout tvář strany bohatých a úspěšných: Mladá fronta Dnes před několika měsíci uspořádala telefonický rozhovor ministra Škromacha s maminkou tří dětí odněkud z Příbramska. Maminka pana ministra smetla od sluchátka, aniž by použila jeden jediný politický argument, jediné procento, jediný statistický údaj, smetla jej lží jeho a jeho vlastní strany, smetla jej poukazem na svou vlastní bezvýchodnost v kontextu strnulého frázovitého plku, který jeho strana zatím nabídla.

Ano, tato maminka trpí starostí o děti a frustrací vlastního muže, který musel zavřít živnost, po které od listopadu 89 toužil, získal ji a nikoliv vlastní vinou zkrachoval. A ta maminka je schopna přinést i oběť vlastního pohodlí, spatří-li její smysl, ale nikdo ji po ní nežádá. A za to někdo nese odpovědnost a musí si uvědomit, že dospělé, vzdělané a vysoce kvalifikované děti jiných maminek dnes a denně, v České republice na počátku 21. století, znovu a znovu přemýšlejí o odchodu ze země. Vím co říkám, denně se mezi nimi pohybuji a týká se to i mých dětí. Nechtějí se dívat na sociálkomunistický návrat, ve kterém je jim přisouzena pomocná role podřadného a špatně placeného dříče ve vlastním i evropském domě. Neměla by i tato perspektiva patřit k vaší každodenní podvědomé přípravě? Pakliže tomu tak bude, pakliže si každý nejprve uvědomí chorobu protivníka, bude i řeč ODS jasnější a krystaličtější, oslovující právě i maminky - a ty, jak známo, mají vždycky pravdu. Oslovíte i poctivé sociální demokraty, kteří cítí nový únor 48 a kterým je v současnosti možná krušněji než jiným. Pryč s kuloárovými úvahami o vlastních chybách, o chybách ve vaší personalistice, o vlastních nedostatcích. Vztyčená hlava, břitký rozum a čistý jazyk - to je cesta k vítězství.

Autor je herec a politický komentátor.

Text byl přednesen v bloku hostů na šestnáctém kongresu ODS. Redakčně upraveno.