Volby do Evropského parlamentu

Po pěti letech opět přistoupili voliči v Evropské unii k volebním urnám. Poprvé se navíc druhý červnový týden volilo ve všech 25 státech rozšířené Unie. Hlavní trendy těchto voleb jsou často zmiňovány, a tak je uveďme jen stručně: jsou jimi historicky nízká volební účast či nejsilnější zastoupení stran pravého středu. Výraznou novinku lze spatřovat jistě i ve dvojnásobném - rakouský a nizozemský příklad - vzniku a úspěchu kandidátek za transparentní fungování EU. V mnoha státech navíc výrazně vzrostl podíl hlasů a mandátů, které získali euroskeptici a odpůrci integrace. Podívejme se však detailněji na volební výsledky v jednotlivých zemích EU.

Belgie: souboj premiérů pro opozici

V zemi, která vysílá na štrasburský sněm tolik poslanců jako naše republika, se boj o evropská křesla jako tradičně nesl ve znamení souboje tří hlavních politických táborů: liberálů, křesťanských demokratů a socialistů. Politická situace v zemi je navíc trochu složitější, protože každý z těchto táborů je rozštěpen na stranu vlámskou, valonskou a německou. V těchto třech jazykových skupinách se volí i evropští poslanci.

Nejtěžší politické váhy se střetly ve vlámskojazyčné části. Tamní liberálové - Vlámští liberálové a demokraté (VLD) - kandidovali jako lídra úřadujícího premiéra belgické federace Guy Verhofstadta. Z pozice lídra největší opoziční strany - Vlámských křesťanských demokratů - mu měl ve volební bitvě čelit jeho předchůdce v premiérském křesle Jean-Luc Dehaene. A povedlo se mu to vskutku dobře, protože křesťanští demokraté ve volbách ve vlámské části zvítězili a připsali si hned čtyři ze 14 vlámských křesel.

Za velmi federalistickými křesťanskými demokraty (ti patří k EPP-ED) skončil na druhém místě nacionalistický a separatistický Vlámský blok, který profituje nejenom na programu odtržení Vlámska od Belgie, ale hlavně na antipřistěhovaleckých heslech. Tři poslanci Vlámského bloku zůstanou asi opět nezařazení, protože ani tyto volby nedaly celoevropsky velkou šanci na vznik krajně pravicové frakce v EP.

Až třetí skončili vládní liberální demokraté se třemi mandáty, které posílí liberální frakci ELDR. Těsně za nimi a se stejným počtem mandátů, putujících ale do evropské socialistické frakce, skončil jejich vládní partner ze Socialistické pokrokové alternativy (SPA). Volby potvrdily pokles podpory pro vlámské zelené (dříve Agalev, nyní Zelení!), kteří získali jediný mandát.

Ve francouzskojazyčné části země se letos udála výjimečná situace, když zde nejlépe z voleb vyšla vládní strana. Valonští socialisté totiž hladce zvítězili se čtyřmi mandáty. Relativně uspěla i liberální složka vládní koalice. Ta nyní kandidovala pod názvem Reformní hnutí (MR), které v sobě spojilo valonské liberály z Liberální reformní strany (PRL) a Hnutí občanů pro změnu (MCC). Liberálové vytěžili z tohoto spojenectví dvě křesla, druhý subjekt koalice jedno. Není jasné, kam poslanci koalice zamíří, protože MCC patřilo dosud k EPP-ED, zatímco liberálové pochopitelně k EPP.

Po jednom křesle si z letošních evropských voleb odnášejí opoziční valonští křesťanští demokraté, kteří nyní nesou podivuhodný název Demokratický humanistický střed (CDH), a zelení (ECOLO). Na žádný z 9 valonských mandátů naopak nedosáhla krajně pravicová Národní fronta (FN).

Poslední (24.) belgický mandát je rezervován pro německy mluvící občany. "Jejich" mandát tradičně drží tamní křesťanští demokraté z Křesťanskosociální strany (CSP-EVP) a podařilo se jim ho obhájit i letos.

Celkem tak Belgie pravděpodobně vyšle po 7 poslancích do frakcí evropských lidovců a evropských socialistů, 5 k evropským liberálům a 2 do ekologické frakce, kde však již budou chybět zástupci rozpadlé Lidové unie z Valonska.

Dánsko: vítězství opozice

V posledních dánských parlamentních volbách po desetiletích neskončili na prvním místě sociální demokraté, když je nahradili liberálové z pravicové strany Venstre. Sociální demokraté tentokrát postavili do čela kandidátky skutečně silný kalibr - bývalého premiéra Poula Nyrupa Rasmussena, který se navíc v květnu stal předsedou Evropské strany socialistů. Sociálním demokratům sázka na známou tvář vyšla a přinesla jim zisk 32 % hlasů a 5 ze 14 dánských křesel v EP.

Daleko za nimi skončila hlavní složka pravicové vládní koalice, již zmíněná Venstre. Ta přinese do liberální frakce 3 mandáty. Ty se ovšem rozrostou ještě o jeden, který získala levicová liberální Radikální strana.

Slabý výsledek získala v Dánsku frakce EPP-ED, protože její členové vybojovali jen jediný mandát. Ten si připsala vládní Konzervativní lidová strana (KFP), zatímco křesťanští demokraté vyšli naprázdno.

Specifikem dánských voleb je vždy vysoký počet hlasů pro odpůrce evropské integrace. Skeptická je k ní nalevo od sociálních demokratů stojící Socialistická lidová strana (SFP), jejíž jediný mandát připadne do komunistické frakce GUE-NGL. Vysloveně antievropské postoje pak zastává krajně pravicová Dánská lidová strana (DFP), která také vyšle do Štrasburku jednoho svého zástupce. Dánští lidovci dosud v EP patřili k antievropské frakci Unie pro Evropu národů (UEN).

Dánsko se vyznačuje i formacemi, které kandidují pouze v evropských volbách. Oba tyto subjekty jsou jednoznačně protiintegrační. Lidové hnutí proti EU je spíše levicové a patřilo ke komunistické frakci. Červnové hnutí, jehož název se odvozuje od měsíce konání "úspěšného" referenda proti Maastrichtské smlouvě, naopak po minulých volbách zamířilo do protiintegrační frakce Evropa demokracií a rozdílností (EDD).

Německo: černí obhájili prvenství

Největší kontingent poslanců vysílá do EP Německo. Z nich největší krajíc před pěti lety ukrojila aliance stran CDU-CSU. Tento výsledek se jí podařilo obhájit i tentokrát, ovšem z 53 mandátů v roce 1999 zbylo tentokrát jen 49. Z nich vybojovala bavorská Křesťanskosociální unie 9 a její celoněmecká sestra Křesťanskodemokratická unie 40 křesel. Společně jim tak chyběl jediný mandát k dosažení nadpoloviční většiny. Ztráta čtyř mandátů je však v alianci interpretována jako neúspěch.

Aliance CDU-CSU sice ztratila, ale jen nepatrně, zejména ve srovnání s debaklem Sociálnědemokratické strany Německa (SPD). Ta se letos v evropských volbách propadla na historické minimum v podobě 21,5 % hlasů a 23 křesel.

Obě velké strany ztratily, což přineslo úspěch "malým". Z neúspěchu sociálních demokratů profitovali ekologové ze Spojenectví 90-Zelení (13 mandátů za téměř 12 % hlasů). Mezi zelenými poslanci zasedne vedle bývalého studentského vůdce Daniela Cohn-Bendita, který dosud reprezentoval v EP francouzské zelené, i jeden Čech - Milan Horáček - který jako emigrant již dlouho působí ve straně Zelených. Jeho mandát "kompenzuje" jiný český emigrant do SRN Daniel Strož, zvolený naopak s německým pasem za KSČM v ČR.

Další dvě menší strany bojovaly o překročení hranice 5 procent a obě úspěšně. Liberální FDP dosud nebyla v EP zastoupena, postkomunistická PDS naopak "vypadla" v posledních volbách z Bundestagu, kde má jen 2 poslance. Obě malé strany dosáhly na 6,1 % hlasů a 7 mandátů, což potvrdilo jejich posílení ve spolkové politice. Poslanci FDP míří do ELDR, postkomunisté do komunistické GUE-NGL. Daleko za branami EP skončili krajně pravicoví Republikáni s 1,9 %.

Estonsko: jediný mandát pro vládu

Strany vládní koalice byly voliči "potrestány" ve většině členských zemí. Opravdový výprask však od svých občanů dostala vláda nejmenší pobaltské země. Ze šesti mandátů, které Estonsku náleží, jen jediný připadl jedné z trojlístku vládních stran. Tou šťastnou koaliční stranou se stala liberální Reformní strana (součást liberální frakce ELDR). Bez mandátů zůstala hlavní složka vládní koalice Res Publica, která jako raketa vlétla do estonské politiky před parlamentními volbami v roce 2003 a její vůdce Juhan Parts se stal premiérem. Nyní si ji ale vybralo jen 6,7 % voličů a k zisku poslaneckého křesla jí nepomohla ani nominace evropské top modelky Carmen Kassové.

Slavit může naopak bývalý ministr zahraničí v pravicových vládách Toomas Hendrik Ilves, který v čele kandidátky Sociálnědemokratické strany (člen Strany evropských socialistů) vybojoval pro vítěze voleb tři mandáty, když tuto stranu volilo 36 % voličů.

Jeden mandát si připsala populistická Strana středu (spojená s ELDR), která sice dvakrát za sebou získala nejvíce mandátů v estonském parlamentu, ale přesto zůstává v opozici. Šestý mandát připadne frakci EPP-ED, protože ho získala strana Vlast. Zajímavostí je i to, že ho přes možnost preferenčního hlasování získal lídr kandidátky konzervativců a předseda strany Vlast Tunne Kelam. Jeho "dvojkou" totiž nebyl nikdo jiný než olympijský vítěz v atletickém desetiboji Erki Nool.

Řecko: nová vláda obhájila pozici

Řecku vládne od jara po mnoha letech konzervativní vláda strany Nová demokracie (člen EPP-ED). Premiér Konstantin Karamanlis tak stál po několika týdnech v úřadě před brzkým testem popularity. Nová demokracie svou pozici lídra řecké politiky obhájila. Volilo ji 43 % voličů, což pro ni znamenalo 11 mandátů (o dva více než před pěti lety). Naopak opoziční socialisté z Panhelénského socialistického sdružení (PASOK) o jeden mandát přišli a do frakce evropských socialistů jich přijde jen 8.

Souboj dvou komunistických stran o třetí pozici vyzněl lépe pro ortodoxní Řeckou komunistickou stranu (KKE), která získala tři křesla, zatímco umírnění komunisté z hnutí Synaspismos jen jediné. V komunistické frakci zasednou proto čtyři Řekové.

Nováčkem v řecké politice se stalo nacionalistické hnutí LAOS, které těsně překročilo čtyřprocentní hranici a získalo jeden mandát. Do jaké frakce se zařadí jeho zvolený lídr G. Karatzaferis, není zatím jasné.

Španělsko: odveta po čtvrt roce

Také Španělé se vrátili k volebním urnám po třech měsících. Volby měly odpovědět na otázku, zda překvapivé vítězství socialistů v březnových národních parlamentních volbách bylo hlavně dílem madridských atentátníků.

Výsledky jasnou odpověď nedaly. Socialisté, které do voleb vedl bývalý ministr životního prostředí Josep Borell Fontelles, opět zvítězili, ale jen s těsným náskokem (43 % ku 41 %) před nyní již opozičními lidovci. Socialisté obdrželi 24 mandáty, lidovci 23.

Za dvojicí velkých stran výrazně zaostala komunistická koalice Sjednocená levice. Oproti výsledku z roku 1999 komunisté klesli o jeden mandát a budou mít ve frakci evropských komunistů tři křesla.

Regionalistické strany, které ve španělské politice tradičně hrají důležitou roli, se tentokrát rozčlenily do tří volebních koalic. Největší regionální formace z Katalánska (Konvergence a jednota, CiU), Baskicka (Baskická národní strana, PNV-EAJ) a Galície (Galicijský národní blok, BNG) se spojily a doplněné o socialisty z Mallorky a valencijské nacionalisty vybojovaly tři mandáty. Ty si rozdělí právě tři klíčové formace a "katalánský" mandát v rámci koalice CiU připadne její liberální části CDC (druhá část katalánských regionalistů patří k EPP-ED). Baskičtí i galicijští nacionalisté se orientují na regionalistickou Evropskou svobodnou alianci (EFA), která měla doposud společnou frakci se Zelenými.

Poslední mandát zbyl na druhou regionalistickou koalici Evropa národů. Tu složily převážně levicové regionalistické strany v čele s Katalánskou republikánskou levicí (ERC) a baskickou Eusko Alkartasuna. Jediný zvolený poslanec této koalice pochází z katalánské ERC.

Francie: vítězství levicové opozice

Téměř třetina voličů dala ve Francii přednost největší opoziční síle - Socialistické straně. Ta si polepšila o 9 mandátů na 31 a potvrdila vítězství z jarních regionálních voleb.

Hlavní složka vládní koalice - Svaz pro lidové hnutí (UMP), který patří k frakci EPP-ED - získala jen 17 % mandátů a pokračuje v placení účtu za vládní ekonomické reformy. Kandidátku UMP oživil dosavadní poslanec za finské konzervativce a vítěz rallye Paříž-Dakar Ari Vatanen, jehož kandidatura ve Francii skončila úspěchem. UMP měla po vítězství J. Chiraca v posledních prezidentských volbách spojit veškeré síly pravice. Mimo tento proces z hlavního pravicového proudu zbyla jen část Svazu pro francouzskou demokracii (UDF). Ten nyní hraje roli neustálého kritika vlády UMP a těžil z toho i v evropských volbách. UDF, který nyní získal 11 mandátů, dosud stejně jako UMP patřil k frakci EPP-ED. Po volbách se ale společně s formací kolem italského předsedy Evropské komise R. Prodiho pokusí založit nový středový subjekt. Podle jedné varianty by měl tento subjekt splynout s evropskými liberály, podle druhé vytvořit samostatnou parlamentní frakci.

Menší subjekty letos ve Francii doplatily na nové pravidlo, které rozdělilo zemi na osm volebních obvodů. Úspěch levice ve Francii nicméně podtrhuje šestice mandátů pro Zelené a trojice pro Komunistickou stranu Francie (PCF). Svou parlamentní existenci naopak neobhájila trockistická koalice stran Revoluční komunistická liga a Dělnický boj (LCR/LO), která klesla pod omezující pětiprocentní klausuli. Totéž se stalo na pravici antiekologické straně Lov, rybolov, příroda, tradice (CPNT).

Hnutí pro Francii za 6,7 % hlasů získalo 3 mandáty pro odpůrce integrace. Do řad odpůrců integračního procese lze jistě zařadit i poslance krajně pravicové Národní fronty. Jean-Marie Le Pen tentokrát na kandidátku umístil i svou dceru a oba se mohou těšit na mandát ve Štrasburku, protože strana jich celkem vybojovala 7 a stala se čtvrtou nejsilnější formací ve Francii.

Irsko: nejasný výsledek

Složitý irský volební systém vyprodukoval v letošních evropských volbách složitý výsledek. Hlavní vládní strana Fianna Fail (česky Vojáci osudu, FF) získala nejvíce hlasů - 29 %. Její opoziční rival Fine Gael (Irský rod, FG) zase nejvíce mandátů - 5 (o jeden více než FF). O Fine Gael, která dosud zasedala v EPP-ED, se mluví jako o možném dalším partnerovi nové středové frakce kolem R. Prodiho. FF zase diskutuje, co dál. Zatím byla součástí Svazu pro Evropu národů, ale nyní jsou ve hře ještě EPP-ED a možná i ELDR.

Poprvé evropský mandát získala i v "Republice" nacionalistická strana Sinn Fein, když ho její kandidátka Mary Lou MacDonaldová vybojovala v Dublinu.

Irsko je díky odlišnému volebnímu systému tradičně zemí, která jako jediná do Štrasburku vysílá nezávislé kandidáty. Letos budou dva, přestože dosavadní předseda EP a nezávislý kandidát Pat Cox již letos nekandidoval. Jeden mandát získala ještě levicová Labouristická strana.

Itálie: Prodi porazil Berlusconiho

Italský volební střet byl soubojem politických titánů tamní politické scény. Premiéra pravicové koalice S. Berlusconiho vyzval předseda Evropské komise R. Prodi, který kolem sebe shromáždil koalici levého středu Spojeni v Olivovníku (Olivovník je název koalice stran levého středu z několika posledních voleb). Prodiho koalice byla z nadnárodního pohledu kuriózním slepencem, protože v jejím rámci kandidovaly strany zapojené dosud v socialistické, lidovecké i liberální frakci EP. Koalice Spojeni v Olivovníku předstihla Berlusconiho stranu Forza Italia o 10 procent hlasů a zvítězila s 31 % a 25 mandáty. Nejvíce z nich (15) připadlo stranám, které dosud patřily k socialistům, po pěti pak liberálním stranám a součástem EPP-ED.

Forza Italia skončila druhá se 16 mandáty. Třetí skončila vládní konzervativní Národní aliance G. Finiho, která dosud patřila k eurokritické frakci Svaz pro Evropu národů. Národní aliance si připsala 9 mandátů, zatímco třetí koaliční strana - regionalistická Liga severu - jen čtyři. Dvě odnože ortodoxní komunistické strany získaly celkem sedm mandátů.

Itálie si opět připsala primát země, která vyšle do EP poslance z nejvíce stran. O 78 mandátů se tentokrát podělilo 15 kandidátek.

Kypr: volby ve stínu referenda

Na středomořském ostrově zůstaly evropské volby ve stínu referenda, které rozhodlo o tom, že ostrov přece jenom vstoupí do EU rozdělen.

Kypřané si zvolili šestici poslanců. Boj o ně se opět odehrával zejména mezi komunistickou Pokrokovou stranou pracujícího lidu (AKEL) a pravicovým Demokratickým sdružením (DISY). Obě strany tentokrát získaly těsně pod 30 % a po dvou křeslech. Demokratická strana (DIKO), ke které patří současný kyperský prezident Papadoulos, je součástí liberální frakce a vyšle do ní podle výsledku voleb jednoho poslance.

Překvapením je držitel posledního mandátu. Tím se stala kandidátka "Pro Evropu" bývalého lídra pravicového DISY Janakise Matsise, který opustil Demokratické sdružení, protože nesouhlasil s jeho postojem k referendu o sjednocení ostrova. Jen několik hlasů rozhodlo, že tento nový subjekt předstihl kyperské socialisty a připravil je o jediný mandát.

Lotyšsko: vládní katastrofa

Jen 15,8 % voličů podpořilo v evropských volbách tři strany lotyšské vládní koalice, která se proslavila faktem, že v jejím čele poprvé v Evropě stojí člen strany zelených. Premiérova strana Svaz zemědělců a zelených (ZZS) ale ve volbách ztroskotala na pětiprocentní klausuli, totéž se přihodilo i koaliční křesťanskodemokratické Lotyšské první straně (LPP). Čest vládní koalice tak udržela pouze Lidová strana (TP), ovšem i na ni zbyl pouze jediný mandát.

Dalších 8 mandátů zůstalo opozici. Vítězem voleb Lotyši určili svými hlasy stranu Za vlast a svobodu-Lotyšské národní konzervativní hnutí (TB-LNNK) s 29 % hlasů a 4 mandáty. Tato umírněně nacio­nalistická pravicová formace má zkušenosti z vlády, ale nyní je v opozici. TB-LNNK má kritický pohled na evropskou integraci, což ji dovedlo ke vstupu do frakce Svaz pro Evropu národů.

Druhá skončila se 2 mandáty pravicová strana Nový věk (JL) bývalého premiéra E. Repšeho, která se hlásí k evropským lidovcům. Jeden mandát získala strana ruské menšiny a jeden strana Lotyšská cesta, která po posledních volbách nezasedá v národním parlamentu. Lotyšská cesta se tradičně hlásí k evropským liberálům.

Litva: nástup nové strany

Litva se stala jedinou zemí nové EU, v níž zvítězil mimoparlamentní subjekt, který navíc nedisponoval pozorovateli v EP. Úspěšnou hvězdou evropských voleb v této pobaltské zemi se totiž stala Strana práce, kterou založil milionář Uspaskič. Tato populistická, levicová strana získala při svém prvním volebním vystoupení 30 % a 5 z 13 litevských mandátů. Jen polovinu jejích hlasů si připsala hlavní vládní síla - sociální demokraté. Ti přispějí do evropské socialistické frakce 2 mandáty. Stejnou sílu budou mít ve štrasburském parlamentu i konzervativci z Vlasteneckého svazu (EPP-ED), za který byl zvolen i "otec litevské nezávislosti" Vytautas Landsbergis, a Liberální svaz středu (frakce ELDR). První demokratická premiérka Litvy Kazimira Prunskiene byla zvolena jako jediná poslankyně za koalici Rolnické strany a "její" Strany nové demokracie a hlásí se k frakci EPP-ED. Třináctým poslancem bude zástupce strany, ke které patří sesazený litevský prezident R. Paksas, Liberálně demokratické strany.

Lucembursko: posílení vládní koalice

V Lucembursku se povedl vládní Křesťanskosociální lidové straně (CSV) husarský kousek, když se jí jako hlavní složce domácí vládní koalice podařilo navýšit počet mandátů v EP ze dvou na tři. Mandát "navíc" se jí totiž díky zisku 37 % hlasů podařilo "odebrat" opozičním socialistům. Socialisté tak "spadli" na úroveň zelených a koaliční liberální Demokratické strany. Všechny tyto strany mají po jednom poslanci. Bez mandátu i tentokrát zůstala důchodcovská strana ADR, která se hlásí k Unii pro Evropu národů.

Maďarsko: drtivé vítězství FiDeSz

V Maďarsku se volby do EP staly dalším zastavením v souboji pravicového Svazu svobodných demokratů (FiDeSz) a levicové Maďarské socialistické strany (MSzP) o převahu v národní politice. FiDeSz v tomto klání dosáhl druhého nejvyššího procentuálního výsledku ze všech 25 zemí, kde se volilo. Jeho 47,4 % hlasů však díky malému propadu hlasů stačilo "jen" na 12 mandátů.

Vládní socialisté před volbami dokonce nabízeli ústy některých svých představitelů FiDeSz předem domluvené rozdělení mandátů pomocí společné kandidátky hlavních politických stran. FiDeSz na to ale nepřistoupil a v situaci, kdy socialisté získali jen 9 mandátů, udělal dobře.

Zbylé strany již jen bojovaly o překročení pětiprocentní omezovací klauzule. Podle očekávání uspěl levicově-liberální Svaz svobodných demokratů (SzDSz). Liberálové díky hlasům pocházejícím hlavně z maďarského hlavního města získali 7,7 % hlasů a 2 mandáty. Maďarské demokratické fórum, které usiluje o roli pravicové alternativy k FiDeSz a stejně jako on patří k evropským lidovcům, těsně překročilo hranici 5 procent. Nejpopulárnější politička země, bývalá ministryně spravedlnosti Ibolya Dávid, díky tomu získala pro stranu, které předsedá, jediný mandát v Evropském parlamentu.

Malta: vítězí euroskeptici

Výsledky voleb v každé zemi mají své specifikum. Malta disponuje po těchto volbách hned dvěma. Vysílá do EP nejméně poslanců (5) a stala se jedinou zemí, kde většinu mandátů získala strana, která je proti integraci země do EU. Touto výjimkou je maltská Strana práce, která si ve volbách připsala 3 mandáty. Labouristé bojovali v referendu proti přistoupení a ještě dříve dokonce stáhli přihlášku Malty do EU. Tentokrát se jim nakonec podařilo přesvědčit voliče o smyslu toho, že budou volit stranu, která byla proti přistoupení, a porazili vládní Nacionalistickou stranu. Ta je navzdory svému názvu prointegrační a je součástí Evropské lidové strany. Labouristé zvítězili v poměru hlasů 49 % ku 40 %. Tři maltští labouristé přes svůj postoj k EU pravděpodobně vstoupí do frakce Strany evropských socialistů. Třetí straně - ekologické Demokratické alternativě - nestačilo ani 10 % na zisk jediného mandátu.

Nizozemsko: prosadil se nový subjekt

Nizozemci se letos proslavili tím, že jako jediní přes zákaz Evropské komise zveřejnili výsledky voleb. A co vlastně zveřejnili? Těsné vítězství vládních křesťanských demokratů nad opozičními labouristy a úspěch úplně nového subjektu. Začněme od něho. Kandidátka Transparentní Evropa získala za 7,3 % hlasů 2 mandáty. Transparentní Evropu založil bývalý zaměstnanec Evropské komise Paul van Buitenen, který před několika lety zveřejnil informace, které odhalily zneužívání prostředků komisaři v Santerově komisi. Celá komise nakonec pod tíhou skandálu rezignovala. Van Buitenen letos vyrukoval s kandidátkou, která se profilovala právě transparentností finančních toků v evropských institucích.

Celkově v nizozemských volbách posílila levice. Opoziční Strana práce (PvdA) získala jeden mandát navíc a v jejich počtu dohnala na vítěznou Křesťansko-demokratickou výzvu (CDA) premiéra Balkenendeho, která o dvě křesla v EP přišla. Obě největší strany budou nyní disponovat sedmi mandáty.

Ztratily obě liberální strany: spíše pravicová Lidová strana za svobodu a demokracii (VVD) bude mít 4 mandáty a spíše levicoví Demokraté 66 jen jeden. Krajně levicová Zelená levice a výrazně levicová Socialistická strana (nalevo od PvdA) si vybojovaly po dvou mandátech.

Poslední dvě nizozemská křesla připadnou klerikálním protestantským stranám, které se v EP spojují s euroskeptickými stranami. Koalice Křesťanská unie-Státní reformovaná strana (ChU-SGP) dosud patřila do antiintegračního klubu Evropa demokracií a rozdílností. Protestantské strany ztratily oproti roku 1999 v letošních volbách jeden mandát.

Rakousko: propad Svobodných

Zatímco před pěti lety v Rakousku soupeřily o vítězství tři strany, letos byl tento souboj omezen na vládní lidovce a opoziční sociální demokraty. Hlavním poraženým těchto voleb u našich jižních sousedů se jasně stali Svobodní korutanského hejtmana J. Haidera. Ti získali jediný mandát (v roce 1999 to bylo 5 mandátů) a samotný lídr kandidátky v EP nezasedne, protože ho díky preferenčním hlasům přeskočil známý nacionalista A. Mölzer.

Opoziční sociální demokraté již měsíce vévodí žebříčkům volebních preferencí a tak není překvapením, že ve volbách zvítězili. Vládní lidovce ale předstihli jen těsně, když obě strany dělilo jen 7 desetin procenta hlasů. I to ale stačilo, aby sociální demokraté obsadili 7 a lidovci jen 6 mandátů. Před pěti lety bylo skóre vyrovnané 7:7. Zelení si polepšili v procentech hlasů, ale stejně jako před pěti lety získali dva mandáty.

Černým koněm rakouských voleb se stal Hans-Peter Martin. Tento autor knih o globalizaci byl jako člověk mimo politiku vybrán za lídra sociálnědemokratické kandidátky pro volby do EP před pěti lety, avšak letos se sociální demokraté rozhodli Martina již nenominovat. Ten se ale o sebe postaral sám a založil kandidátku s jasným názvem "Martin". V předvolební době se zviditelnil kritikou privilegií evropských funkcionářů a výběrem známé novinářky na místo dvojky své kandidátky. To vše stačilo. kandidátka Martin získala překvapivých 14 %, 2 mandáty a třetí místo, když předstihl Zelené i Svobodné. Martina zatím nelze zařadit k žádné frakci. Z podstaty své kampaně by měl nejblíže k Paulu van Buitenenovi a jeho Transparentní Evropě.

Polsko: několik překvapení

Největší nově přijatá členská země se před volbami obávala, aby nepřinesly vítězství radikálně populistické zemědělské straně Sebeobrana Andrzeje Leppera. To se ale nestalo. Nejvíce hlasů Poláci dali pravostředové Občanské platformě, která se hlásí k Evropské lidové straně a parlamentní frakci EPP-ED. Do ní pošle Občanská platforma 15 poslanců.

Překvapením se jeví druhé místo národně-katolické Ligy polských rodin, která kandidovala s výrazně protiintegračním programem. Liga nemá dosud žádné zahraniční partnery, přestože jako parlamentní subjekt již měla pozorovatele v EP. Ty teď nahradí 10 jejích poslanců.

Třetí skončila konzervativně-liberální formace Právo a spravedlnost, která loni s ODS a britskými konzervativci podepsala tzv. pražskou deklaraci, ale později nekoordinovaně odešla z frakce EPP-ED a zamířila do méně prointegračního Svazu pro Evropu národů.

Až čtvrtá a s necelými 11 % skončila Sebeobrana, která v minulých týdnech získávala ve výzkumech veřejného mínění deklarovanou podporu přes 20 %. Sebeobrana, která odmítá členství Polska v Unii, bude mít jen 6 poslanců.

Až pod hranici deset procent se dostaly části vládní koalice. Spojenectví demokratické levice (SLD) kandidovalo opět v koalici s levicovou postsolidaritní Unií práce a získalo 5 mandátů. Od Spojenectví odštěpená Sociální demokracie Polska (SdPl) jen těsně překročila 5 procent, což pro ni přesto znamená zisk tří křesel ve Štrasburku. Totéž se povedlo rolnické Polské lidové straně (PSL). Ta sice od roku 1988 v Polsku vystupuje spíše jako strana levého středu, ale v EP míří ke svým evropským jmenovcům - do frakce Evropské lidové strany a Evropských demokratů. Posílí ji o čtyři hlasy.

Z mimoparlamentního světa se podařilo prostřednictvím evropských voleb znovu "oživnout" polské Unii svobody (UW). Ta nevstoupila do Sejmu při posledních parlamentních volbách, ale nyní vyšle do EP čtyři své zástupce. Zatímco dříve Unie patřila k evropským lidovcům, nyní se rozhodla působit v organizaci evropských liberálů.

Portugalsko: jednotná kandidátka vládní koalice

Portugalsku vládne koalice pravicově orientované Sociálnědemokratické strany (PSD), která přes svůj název náleží do pravého středu politického spektra, a vysloveně pravicové konzervativní Lidové strany (PP). Koalice funguje natolik bezkonfliktně, že se obě strany dokonce dohodly na společné kandidátce pro volby do EP. Daly jí jméno "Portugalská síla". Ani spojení dvou vládních stran a bojovně znějící jméno koalice jim ale nepomohlo porazit opoziční levicovou Socialistickou stranu. Socialisté si udrželi 12 křesel z roku 1999, na které potřebovali 45 % hlasů. Portugalskou sílu předstihli o 11 procent. Spojené koaliční strany společně vydobyly 9 mandátů (z toho 2 pro lidovce). PSD tím přišla o dva mandáty, protože před pěti lety získala 9 křesel samostatně. Lidovci si své pozice udrželi.

Bez zajímavosti není jistě také to, že v koalici Portugalská síla se sešly dvě formace z jiných frakcí v EP. Sociální demokraté patřili dosud k Evropské lidové straně, lidovci naopak k méně prointegračnímu Svazu pro Evropu národů. Společná kandidátka může otevřít cestu portugalských lidovců k lidovcům evropským.

Dva mandáty si podržela i koalice komunistů a ekologů Sjednocená demokratická koalice (CDU, patřící k evropským komunistům). Jeden mandát si odnáší díky 5 procentům hlasů i nalevo od komunistů stojící Levicový blok (BE).

Slovinsko: triumf pravicové opozice

Slovinci dali u volebních uren přednost opozici. Nejvíce z toho vytěžilo Nové Slovinsko, které volební lídr a první demokratický premiér samostatného Slovinska Lojze Peterle dovedl až k volebnímu vítězství. Pro ně bylo třeba získat 23 % hlasů a vyneslo dva mandáty. Nové Slovinsko se hlásí k Evropské lidové straně.

Po dvojici poslanců získala také hlavní strana slovinské vládní koalice, středolevá Liberální demokracie Slovinska (LDS) a Slovinská demokratická strana (SDP, donedávna Slovinská sociálnědemokratická strana). První z nich posílí liberální frakci, druhá skupinu evropských lidovců. Ze 7 slovinských mandátů jich tedy většina - podobně jako v Maďarsku nebo u nás - poputuje do frakce EPP-ED.

O sedmý mandát se střetli postkomunisté ze Sjednocené kandidátky sociálních demokratů (ZLSD), kteří patří na evropské úrovni k socialistům, a Slovinská lidová strana (SLS), která náleží ke svým celoevropským jmenovcům. Postkomunisté nasadili do boje předsedu parlamentu i své strany B. Pahora, který boj o sedmé místo s přehledem vyhrál. Slovinští lidovci, kteří teprve před krátkou dobou opustili vládní koalici s LDS a ZLSD, nezískali jediný mandát, podobně jako levicově nacionalistická Slovinská národní strana a levicově-ekologická Strana mladých Slovinska.

Slovensko: koalice znovu povstala

Rekordně nízká účast slovenských voličů přispěla k solidnímu zisku stran vládní koalice, kterým předvolební průzkumy věštily tvrdou porážku od populistické opozice. Nejvíce hlasů překvapivě obdržela premiérova Slovenská demokratická a křesťanská unie (SDKÚ), jejíž kandidátku vedl bývalý hokejista Peter Šťastný. Za SDKÚ následovala jen o několik setin procent Lidová strana-Hnutí za demokratické Slovensko (LS-HZDS). Jen dvě setiny pak SDKÚ dělily od třetího Smeru a jedno procento od čtvrtého Křesťanskodemokratického hnutí (KDH). Všechny tyto čtyři strany získaly díky malým odstupům po třech mandátech. Menšinová Strana maďarské koalice (SMK) zaostala o čtyři procenta a tedy také o jeden mandát za vítězným kvartetem. SDKÚ, KDH i SMK patří k evropským lidovcům, kteří tak získali 8 ze 14 slovenských mandátů. Opoziční Směr patří k socialistické frakci a HZDS si dosud na evropské úrovni nenašlo partnery.

Tím ale výčet stran, které překročily hranici pěti procent, končí. Nepodařilo se to vládní liberální Alianci nového občana Pavla Ruska ani parlamentní Komunistické straně Slovenska či od SDKÚ odštěpeného Svobodného fóra.

Finsko: konzervativci obhájili

Ve Finsku politickou scénu nejvíce ovlivňuje trojlístek stran: konzervativní Národní koaliční strana (KOK), agrární Strana středu (KESL) a Sociálnědemokratická strana (SDP).

I tentokrát se tyto tři strany vešly do intervalu 2,6 %. Konzervativci obhájili nejsilnější pozici z posledních evropských voleb a získali 4 mandáty pro evropské lidovce. Stejný počet mandátů si připsala Strana středu, kterou do voleb vedla Anneli Jäätteenmäki. Tato politička byla po posledních národních parlamentních volbách několik týdnů premiérkou zeleno-rudé koalice se sociálními demokraty. Velmi brzo po nástupu do vlády se ale musela funkce vzdát, protože byla obviněna ze zneužívání tajných materiálů ve volební kampani. Těsně před uzavřením evropských kandidátek ji ale soud zprostil obvinění a Anneli se stala lídrem Strany středu pro tyto volby.

Koaliční partner centristů - Sociální demokraté - získal tři mandáty. Po jednom si na své konto připsali zelení, postkomunisté a strana švédské menšiny.

Nejsilnější zastoupení - 5 mandátů - budou mít Finové v liberální frakci, kam patří Strana středu i menšinová Švédská lidová strana. Čtyři poslanci posílí frakci EPP-ED, 3 socialistickou skupinu a po jednom ekologisty a komunistickou GUE-NGL.

Švédsko: Červnové hnutí bodovalo

Ve Švédsku založilo několik politiků Strany středu a sociální demokracie podle dánského vzoru pro evropské volby protiintegrační hnutí. Hnutí se zformovalo zejména kolem švédského referenda o vstupu do eurozóny. Červnové hnutí volilo v letošních volbách do EP přes 14 % voličů, zakladatele hnutí Nilse Lundgrena proto do evropských poslaneckých lavic doprovodí ještě dva jeho kolegové.

O deset procent víc než Červnové hnutí získal vítěz voleb Sociální demokracie. Ta díky tomu nepotvrdila prognózy o velkém úspěchu a ztratila oproti roku 1999 dva mandáty - má jich nyní pět. Druzí skončili konzervativci ze strany Umírnění. Jejich 4 mandáty pomohou Evropské lidové straně. Ta si připsala ještě jeden mandát díky Křesťanskodemokratické straně.

Dva mandáty se podařilo získat ještě komunistické Levicové straně a liberální Lidové straně. Druhá zmiňovaná strana patří - stejně jako Strana středu (nyní 1 mandát) - k ELDR. Švédsko bude ve Štrasburku zastupovat také jeden poslanec za tamní ekologisty - Stranu životního prostředí.

Spojené království: UKIP bral velkým stranám

Oběma velkým stranám přinesla letošní volba evropských poslanců výrazné ztráty. Konzervativci sice porazili vládní Labouristickou stranu, ale mají velkou starost, jak zvládnout nového konkurenta ze Strany za nezávislost spojeného království (UKIP). Tento subjekt se do EP probojoval již v roce 1999. Až nyní ale v čele s lídrem, bývalým televizním novinářem Robertem Kilroy-Silkem, začal svými zisky ohrožovat pozice hlavních hráčů.

Konzervativci ztratili několik mandátů (pokles z 35 na 27), labouristé přišli ještě o více mandátů (pokles z 30 na 19 mandátů). I přes pokles počtu britských poslanců se podařilo jeden mandát navíc získat Liberálním demokratům. Strana za nezávislost Spojeného království (UKIP) znásobila svůj zisk poslanců a s 12 poslanci a třetím místem v počtu hlasů oslavila velký volební úspěch.

Dva poslance si zajistila Skotská národní strana a Zelení, po jednom velšská strana Plaid Cymru a tři strany ze Severního Irska: Ulsterská unionistická strana, Demokratická unionistická strana a konečně nacionalistická Sinn Fein. Posledně jmenovaná bude zastoupená v obou částech Irska.

Celkové výsledky

Jak bude vlastně vypadat nový Evropský parlament? Kolik bude mít frakcí a jaké budou? Před ustavením poslaneckých frakcí nelze nic považovat za jisté, přesto si je možné z dosavadního členství stran a poslanců ve frakcích udělat základní obrázek. Podobným postupem přisoudíme frakci Evropská lidová strana-Evropští demokraté 278 poslanců, což znamená, že frakce trochu oslabí, ale zůstane s dostatečným odstupem největší. Socialisté posílili a měli by mít 199 mandátů. Třetí pozici by zaujala liberální frakce ELDR s 67 poslanci. Tím by se liberálové odpoutali od dalších menších frakcí.

Další menší frakcí by se stala skupina zelených a regionalistů z Evropské svobodné aliance s přibližně 41 mandáty. Komunistický klub GUE-NGL by obdržel 39 mandátů. Protiintegrační kluby by zůstaly nejmenší. Evropa demokracií a rozdílností by měla jen 15 členů, Unie pro Evropu národů pak 27 křesel. V této části spektra je však možné očekávat přeskupování, neboť se do EP probojovalo několik nových euroskeptických stran.

Mimo frakce však v tomto odhadu ještě zůstává 66 poslanců. Ti vesměs pocházejí z nezařazených stran populistické provenience nebo nových stran žádajících transparentní jednání úřadů EU. Jejich vstup do různých frakcí může ještě výrazně zamíchat kartami.

Petr Sokol (1974), šéfredaktor Časopisu CEVRO, člen redakční rady Parlamentního zpravodaje, předseda Mladých konzervativců (od roku 2001). Externista na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a na Vysoké škole finanční a správní v Praze. Autor řady odborných textů ve sbornících a časopisech.