Vítám Tě mezi námi, Petře!

Tato slova, jimiž se na tebe obracím přímo osobně, mi – musím se přiznat – byla vložena do úst pořadatelkami našeho sympozia s otázkou, zda je přijímám. A ony vědí, že jsem je vzal bez váhání za svá. To proto, že jsem je pojal ne jako pouhou rétorickou figuru, ale jako vyznání víry v realitu toho, co nazýváme communio sanctorum, obcování svatých; to obcování, o němž nás Apoštolské vyznání víry ujišťuje, že ho nemůže zrušit ani smrt, protože jak ti živí, tak ti zesnulí kotví v Tom, který žije a který nás ujišťuje, že tam, kde jsou dva nebo tři shromážděni v Jeho jménu, je se všemi svými uprostřed nich. (...)