V Praze jsem se podruhé narodil

 Když jsme se v roce 2014 spolu s básníkem Jurajem Kuniakem vraceli z festivalu Stretnutia v Levoči, zastavili jsme se na skok v Ružomberku u jeho přítele, slovenského malíře Jána Kudličky. V paměti mi kromě umělcova vyprávění o jeho původu i jeho vlastní tvorbě utkvěla zahrada za domem s velkým pohodlně obyvatelným altánem, a především světlem prolnutý ateliér, jímž mě Ján Kudlička provedl. Malíř a básník jsou nejen přáteli, ale spolupracovali na řadě publikací. Pro studium vývoje Kudličkovy tvorby je velice důležitá a v mnoha ohledech přímo výjimečná obsáhlá monografie Mystérium krajiny / Mystery of Landscape (2008), jíž se na Slovensku dostalo ocenění Kniha roku. Tématu piety a tématu madony se oba věnují v autorských básnicko-výtvarných publikacích Lamium album (2012) a Rosa mystica (2016). Ján Kudlička je jedním ze zakladatelů nakladatelství Skalná ruža, které vede právě Juraj Kuniak, třetím spoluzakladatelem Skalné ruže je básník Rudolf Jurolek. Jejich nejbližším spolupracovníkem je básník a grafik Erik Jakub Groch, s nímž jsem letos v létě navštívil Ružomberok podruhé. Na úvod nás Ján Kudlička svým zasvěceným výkladem provedl Galerií Ľudovíta Fully. V rozhovoru, který mi následovně poskytl, jsme zčásti navázali na to, o čem jsme hovořili už před dvěma roky. (jfm)

Co je pravdy na tom, že váš rod má české kořeny?

Manželka se před časem rozhodla zpracovat mi k padesátinám rodokmen, a skutečně jsme nakonec zjistili, že moji předkové z otcovy strany sem přišli před dávnými lety a že pocházejí až někde od Českých Budějovic. Usadili se v obci Černová, která je dnes součástí Ružomberku. Nepamatuji se, že by naši zahradu a vůbec celý pozemek, kde dnes žijeme, měl ve vlastnictví někdo jiný než naše rodina. Když můj otec před třiceti roky umíral, vyslovil jedno přání: Prosím tě, jen to tu neprodávejte! Byl spjat se zdejší půdou, se zahradou, kterou sám vysázel – některé zdejší stromy jsou staré osmdesát a více let. (…)